Příběh uměleckých triumfů a životních pádů Karla Buriana. Nové souborné vydání nahrávek v digitální rekonstrukci

V Akademii vás provedeme celou jeho životní a uměleckou drahou, která je vůbec poprvé zachycena v úplnosti. A to hlavně proto, že obsahuje vedle momentů slávy také tragické zvraty a přímo detektivní zápletky. Nechybějí ani vzácné historické nahrávky z počátku minulého století ani dobové kritiky.

Když 25. září 1924 zemřel v pouhých 54 letech český pěvec Karel Burian, odešel v něm jeden z největších, ne-li vůbec největší z Čechů operního jeviště.
Jan Králík

„Byl to hlasový fenomén, vybavený dokonalou muzikalitou a neúnavný představitel vrcholně náročných tenorových rolí v nejvýznamnějších operních domech světa,“ říká autor pořadu Jan Králík, který jeho nahrávky zkompletoval, podobně jako před časem všechny snímky Emy Destinnové.

Karel Burian zpíval v Národním divadle, v Covent Garden, hlavní tenorové role v Bayreuthu – Siegfrieda, Tristana a Parsifala, i v Metropolitní opeře. Jeho kariéru zastavil zatykač, platný na území Německa, který vznikl z čisté pomstychtivosti – manžela jedné z Burianových životních lásek. Nicméně „drážďanský soud shledal v červenci 1913 Karla Buriana vinným ze zločinu cizoložství. Nekompromisní trest zněl: vězení. Metropolitní opera přerušila s Karlem Burianem veškeré kontakty. Po 1. světové válce se mu podařil pouze krátký návrat do Budapešti a také do Prahy.

Velký talent, velké emoce, velké srdce, velká lidská křehkost i velké operní emoce. To všechno charakterizovalo pěvce, kterého je možné bez nadsázky považovat za českého Carusa. „Přestože je Čech, mohli by se němečtí pěvci od něj učit,“ psalo se v německém tisku. „Všechny dosavadní Siegfriedy hravě překonal.“