Příběh opravdového režiséra

11. leden 2011

Scenárista a dramaturg Martin Bezouška zasadil děj své knihy Příběh opravdového režiséra do atraktivního prostředí filmových ateliérů. Nečekejte ale bezstarostné líčení „veselých historek z natáčení“ – naopak, i ty veselé historky mají hořký podtón. To ostatně zdůrazňuje i podtitul díla: Tragikomická story z časů, kdy přihořívalo.

„Víš, babi, každej člověk si sám pro sebe stanoví hranici, přes kterou nesmí. Někdo je na věci morálky citlivej. Znal jsem lidi ve škole, kteří kvůli zásadám nepostoupili přes zkoušku z marxáku. Někdo holt tak citlivej není, dělá kariéru přes partaj a třeba ještě chodí ve volnejch chvílích práskat do Bartolomějský. A taky si o sobě myslí, že je slušnej a poctivej člověk. Pro mě je zkrátka tou hranicí členství ve Straně, a basta.“ Takhle jasno má ve věci hlavní postava knihy, filmový režisér Jan Hartman, který ovšem na realizaci svého prvního filmu neustále čeká. Důvodem není, že by neměl nápad, námět či scénář, těch má dost, ale také k tomu ještě ony zásady, kterých se rozhodl držet v době, jež si na pevnost principů právě nepotrpěla – tedy alespoň některých.

Děj vede čtenáře do minulosti. Ne příliš daleko, do poloviny 80. let minulého století, do tehdejšího socialistického Československa, již pevně „znormalizovaného“. Autor, znalec prostředí, o kterém vypráví, dokázal věrohodně zachytit atmosféru šedi, ustrnulosti bez naděje na nějakou změnu. V knize se hojně popíjí alkohol, lidé si tajně i nepokrytě „na place“ vyprávějí tzv. protistátní, politicky laděné vtipy, potkávají náhodné známosti, potýkají se s láskou i diskriminací vedenou pod záminkou „stranické čistoty“, ale v celku jako by vládlo bezčasí a bezobsažnost. Bezouškovy postavy spolu rozmlouvají, ale zdá se, že k upřímné komunikaci nedochází. Nemůže k ní docházet, protože za každým slovem, názorem hrozí nebezpečí udání, vymknutí ze zavedeného, nařízeného a tedy správného řádu, diktátu totality.

V míře, ve které dokázal Martin Bezouška zachytit stav pozdního období socialismu v Československu, je sympatické vypodobnění reality. Zdánlivě nikdo se nemá nějak zle. Diskriminace je nenápadná, a zároveň i v případě nepřízně lze najít nějakou variantu uplatnění, přežití. Už nepřicházejí v úvahu perzekuce jako o 30 let dříve, ale o to tíživější a náročnější je udržet si kredit vlastního charakteru. Autor neobviňuje, jenom upomíná.

Tragikomedie Martina Bezoušky je zábavná i smutná, tak to má přece být. I když jsou některá líčení zdlouhavá, pro exkurz do tehdejšího času, je Příběh opravdového režiséra výbornou vstupenkou.

Martin Bezouška, Příběh opravdového režiséra. Tragikomická story z časů, kdy přihořívalo, Vakát, Brno 2010, 200 s.

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.