Příběh indiánského vzdoru a křehkosti
Za svůj román Dům z úsvitu získal v roce 1996 autor z Nového Mexika - Navarre Scott Momaday - prestižní Pulitzerovu cenu. Kniha se stala významným dílem moderní indiánské literatury a byla také první knihou psanou Indiánem o Indiánech, která se prosadila celonárodně. Po třech desetiletích ji můžeme číst v češtině. Nedávno ji vydalo v překladu Lucie Simerové nakladatelství Argo.
Rituál a mýtus stojící v pozadí obecných norem chování jsou pro euroamerický civilizační okruh hodnotami kulturních dějin. Společenstvím a kulturám, které naše civilizace usiluje implantovat do svého těla, však takové striktní oddělování reality a fabulovaného zvykosloví vlastní vždy není. Náš pohled na ně je pokřiven filtrem romantiky a pocitem viny. To, jak hodnotí oni nás, je naopak obvykle extrémně adorační nebo kritické. Stojí-li kdesi mezi těmito extrémy dílo krásné literatury, klouže často ke kýči. V případě indiánského prozaika Navarre Scotta Momadaye tomu tak však rozhodně není.
Pro Momadayův román je charakteristická neustálá oscilace mezi prvky reálna a světem fantazie, přitakání přírodě a její bezelstné ztotožňování s hybatelem osudů. Rámec osudů indiánského muže stiženého těžkou duševní a sociální krizí povyšuje autor v jinotajné oslavování základních mechanismů bytí. V laskání se s přírodními motivy i s ironizujícím nadhledem na sociální marasmus původních obyvatel Ameriky hledá stezku příběhu, který svou fragmentárností, brutalitou a zároveň křehkostí čtenáře neodkazuje k žádnému ze známých kulturních modelů.
Toto zvláštní postavení literáta i díla je přijímáno už více než tři desetiletí. Kniha vyšla prvně roku 1969 a síla výpovědi o střetu indiánské a americké civilizace ji činí v mnohém zatím nepřekonanou. V záplavě prací 80. a 90. let odkrývajících především sociální propasti mezi oběma kulturami - indiánskou a angloamerickou - se Dům z úsvitu vyčleňuje i autorovým sveřepým navracením k otázce identity z pohledu filozofického.
Význam "rituálu" je podstatný též pro samotnou stavbu románu, a ostatně také jeho název odkazuje k verši indiánské obřadní písně. Uzavřenost, kruhovitost obřadu je symbolizována i konstrukcí románového tvaru: děj začíná a končí stejným rituálním během. Meziprostor je vyplněn fragmenty časových rovin, v nichž se čtenáři daří rekonstruovat život hlavního hrdiny Abela. Vykreslena je jeho snaha zůstat zakotven v tradici svého rodu a společenství a odpor k asimilaci s většinovou kulturou, kterou mu paradoxně připomíná příslušník jeho lidu - indiánský albín. Zabíjí ho. Trest v chápání západní kultury je spravedlivý, pro Abela však není ničím jiným než vykročením k dalšímu neznámu: ani po propuštění z vězení není smířen, zakotven a dále bojuje se sebou samým i brutalitou okolí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
