Při haváriích nebo přírodních katastrofách pomůžou roboti

4. listopad 2013

Roboti, kteří by pomohli při nejrůznějších haváriích, by jistě byli vítanými pomocníky záchranářů všude na světě – jak ale dosáhnout toho, aby byli co nejméně závislé na pokynech člověka?

Cílem mnoha vědeckých týmů na celém světě je vytvořit takové robotické systémy, které by v řadě nebezpečných situací nebo při monotónních činnostech mohly co nejlépe zastoupit člověka.

Na katedře kybernetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT pracují na algoritmech pro autonomní venkovní terénní roboty – jejich snahou je především dosáhnout toho, aby robot dokázal co nejsamostatněji pomáhat při záchranných operacích, uměl překonávat překážky a nalézat požadované objekty.

Robot si sám udělí odměnu

Zajímavým vědeckým problémem je mimo naučit robot vyhodnotit, co je pro něho překážka, kudy může a kudy nemůže jet, vysvětluje v rozhovoru s Janou Olivovou docent Tomáš Svoboda:

„Lidé to zkoušeli různým způsobem. Zdá se teď velmi slibný ,Reinforcement Learning‘. Robot sám zkouší najet přes překážku různým způsobem a detekuje, jestli se mu to povedlo. V takovém případě si zaznamená odměnu za to, že to dokázal, a příště na podobnou překážku najede podobným způsobem.“

Ve vizuálním rozpoznávání už je zaběhnutý jiný systém, doplňuje Tomáš Svoboda: „Co se týče detekce objektů, je standardním přístupem učení z příkladů, např. detekce tváří. Robot se naučí jejich rozpoznání ze souboru pozitivních příkladů, kde jsou tváře, a obrázků, kde nejsou. Algoritmus sám si najde, podle čeho má tvář na fotografii rozpoznat.“

autoři: Jana Olivová , Karel Kratochvíl
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová