Při četbě Topolova románu jsem měl pocit, že se topím v bažině. Jan Mikulášek inscenuje Noční práci

Martin Dědoch, František Souček, Oskar Hes
Martin Dědoch, František Souček, Oskar Hes

Česká vesnice šedesátých let je místo, kam diváky zavede nová inscenace činohry pražského Národního divadla Kouzelná země. Jedná se o jevištní adaptaci románu Jáchyma Topola Noční práce. Režisér Jan Mikulášek představuje mnohovrstevnatý příběh jako přízračný svět českého pohraničí v kontextu přelomových událostí.

Bratři Ondra a Malej jsou uklizeni svým otcem, který má blíže neurčené tajné poslání a nemůže se o kluky starat, na venkov. Ocitnou se tak na místě, které obestírá bezčasí a z různých děr se vynořuje historie, která utvářela identitu místních obyvatel. Postupně se ukazuje, kolik traumat sebou tato obec z minulosti nese. V Janu Mikuláškovi vyvolala četba románu obraz zabahněné vody.

Tereza Vilišová, František Souček, Oskar Hes, Martin Dědoch

„Motiv vody, ať už v negativním nebo pozitivním smyslu, je v románu všudypřítomný. Čili vodu v inscenaci a ve vztahu k románu vnímám jako místo, kde lidé umírají i jako symbol znovuzrození. Když jsem ten román četl, měl jsem pocit, že padám do bažiny. Na základě toho jsem se rozhodl, že se v Národním divadle pokusíme o obrazovou inscenaci, syrovou a zároveň temnou. Motiv bažiny se pokoušíme zobrazit tím, že hospodu – tedy místo, kde se odehrává velká část děje – po odsunutí nahradí velká propast, jáma, která vypadá jak hrob. V něm pak nakonec všechno mizí. Symbolická přítomnost hrobu je důležitá. Když jeden z hrobů otevřete, začne se z něj valit všechna ta špína – zloba a výčitky,“ říká režisér Jan Mikulášek.

František Souček, David Prachař, Oskar Hes

Román Jáchyma Topola Noční práce je plný křížících se světonázorů a mýtů, a to jak mýtů šířených politickou mocí, tak mýtů představitelů venkovského života. I v inscenaci Jana Mikuláška jsou patrné střety protichůdných sil: velkých historických událostí s osudy obyčejných lidí, policistů se vzpurnými venkovskými muži, nebo střet kluků z města s kluky z vesnice. Dramaturgyně a spoluautorka dramatizace Marta Ljubková vysvětlila, proč se v inscenaci vzdávají postavy vypravěče a jakým způsobem koncentrují pozornost na jednotlivé postavy.

Oskar Hes, Jindřiška Dudziaková

„Pro mě je v případě tohoto románu důležitá určitá neměnnost society, nebo též „země“, jak už společnost v titulu inscenace pojmenováváme. A ta se nemění bez ohledu na velké historické události, které se postupně vrství. Když pak do některé z těch časových vrstev rýpnete, tak se prokutáte až k něčemu archetypálnímu. Pro mě je to jako sonda do hlubin časů.“