Přelet nad kukaččím hnízdem. Hra podle slavného románu Kena Keseyho Vyhoďme ho z kola ven

14 fotografií

V jeho vyprávění se mísí halucinace, představy a vzpomínky na dětství i změnu v zaběhlém rutinním řádu po příchodu nového pacienta. Divadelní, filmové i rozhlasové zpracování staví do středu právě McMuphyho, člověka, jenž vybočuje z většinové společnosti a následně čelí jejímu útlaku.

„McMurphy je trochu grázl a výtržník, ale zároveň sympaťák, který se snaží vymezit proti systému, do něhož se dobrovolně dostal a zpočátku si neuvědomuje, jak to může být nebezpečné,“ vysvětluje režisér Aleš Vrzák. 

Ve hře se dostáváme do mikrosvěta psychiatrické léčebny, v němž má někdo moc naprosto bezohledně zacházet s lidskými životy. Když to celé zvětšíme do světových rozměrů, běhá z toho mráz po zádech. Přelet nad kukaččím hnízdem je o svobodě člověka.
Aleš Vrzák

Vrzák do ústřední role excentrického McMurphyho, jenž se odmítá podřídit nesmyslným pravidlům a autoritám, obsadil Jiřího Vyorálka. Vrchní sestru ztělesňující systém zavedených stereotypů, nařízení, moci a kontroly ztvárnila Helena Dvořáková. Indiána Bromdena, jemuž se díky McMurphymu podaří vyrůst, hraje Pavel Šimčík.

Role dalších pacientů z léčebny si rozdělili Ondřej Rychlý, Radek Holub a Filip Kaňkovský. Rozhlasové zpracování se ještě více soustřeďuje na fungování malé skupiny v uzavřeném prostoru, které nedovoluje jedinečnost.

I proto se režisér spolu se zvukovým designerem Janem Trojanem a zvukovým mistrem Tomášem Pernickým rozhodli, že v rozhlasovém studiu vytvoří co nejrealističtější prostředí připomínající psychiatrickou léčebnu. Kromě stolu a židlí nechybělo ani prosklené výdejní okénko, různé skleničky, prášky, karty a další rekvizity.

Elektrické zařízení pro kabinu sester, které Bromden v závěru prohodí oknem, představovala stará lednice. Většina zvuků se nahrávala živě přímo při natáčení – jak kroky a pohyby herců, tak pleskání karet o stůl nebo šoupání židlí.

Nerealistickou, snovou a až strašidelnou rovinou je v rozhlasové hře šeptané, zpívané a různě rytmicky interpretované rozpočítávadlo rozhodující o tom, kdo půjde z kola ven. Dětské hlasy členů a členek Dismanova rozhlasového dětského souboru nepříjemně útočí na emoce posluchačů a vzbuzují pocit, že před dobře propracovanou a zažitou mašinérií nelze utéct.