Před 140 lety se narodila legendární sopranistka Ema Destinnová

Ema Destinnová
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Ema Destinnová

26. února si připomínáme 140. výročí narození legendární české operní pěvkyně Emy Destinnové. Proslula nejen svým mimořádným hlasem, ale i smyslem pro dramatické ztvárnění široké škály operních postav, které zpívala na mnoha světových scénách.

Vissi d'arte, vissi d'amore – žila jsem uměním, žila jsem láskou – to zpívá titulní hrdinka opery Giacoma Pucciniho Tosca, což byla jedna z dlouhé řady postav, kterým vdechla nesmrtelnost pěvkyně Ema Destinnová. Všestranný umělecký talent projevovala již od mládí. V Praze, kde vyrůstala a kde se také narodila o půlnoci 26. února 1878 do bohémsky založené rodiny Kittlů, začala její životní pouť. Již od dětství měla umělecké sklony. Hrála na housle, malovala, ve třinácti začala docházet na hodiny zpěvu k profesorce Marie von Dreger Löwe-Destinnové, podle které si později zvolila pseudonym. Veřejnosti se poprvé představila v osmnácti letech jako autorka divadelních her. O několik let později již vystupovala ve velkých rolích operního repertoáru na evropských i amerických scénách. Před tím se ale ucházela o angažmá v pražském Národním divadle, kde neuspěla. Vedení divadla bylo zaskočeno jejím neuvěřitelným temperamentem.

Labutí jezero i Proces. Nová baletní sezóna Národního divadla se ponese v duchu tradice a osobitosti

Filip Barankiewicz

Balet Národního divadla v sezóně 2018/2019 obohatí svůj repertoár o tituly slavných choreografů, například Johna Cranka, Maura Bigonzettiho nebo Jiřího Kyliána. Kromě Procesu a Labutího jezera budou v rámci oslav 100. výročí založení Československé republiky uvedeny čtyři choreografie Jiřího Kyliána: Žalmová symfonie, Bella Figura, Petite Mort a Šest tanců. Mozaika přinesla rozhovor s Filipem Barankiewiczem.

Mladá pěvkyně se nevzdala a nakonec se prosadila v Berlíně, kde zářila například jako Bizetova Carmen, Santuzza v Mascagniho Sedláku kavalírovi, Thomasova Mignon, Milada v německé premiéře Smetanova Dalibora nebo Salome ve stejnojmenné opeře Richarda Strausse. Stala primadonou berlínské opery a v průběhu deseti tam vystoupila v padesáti rolích. V roce 1901 přijala pozvání na Bayreuthské slavnostní hry. Její Senta ve Wagnerově Bludném Holanďanovi tam vyvolala doslova senzaci.

V roce 1905 Ema Destinnová debutovala v Covent Garden v Londýně v titulní roli Pucciniho Madame Butterfly. Po dalších úspěšných hostováních ve Vídni, Londýně nebo Paříži byla v roce 1908 pozvána také do newyorské Metropolitní opery. O rok později tam ztvárnila Mařenku ve Smetanově Prodané nevěstě, o jejíž první uvedení na této scéně se sama zasloužila. Premiéru dirigoval Gustav Mahler. Opera byla uvedena v německém překladu Maxe Broda. Ema Destinnová poté v Metropolitní opeře ztvárnila například Lízu v Čajkovského Pikové dámě, Verdiho Aidu, Catalaniho La Wally nebo Ponchielliho Giocondu. V roce 1910 zpívala hlavní ženskou postavu Minnie ve světové premiéře Pucciniho opery Děvče ze zlatého Západu, a to po boku jednoho z nejslavnějších tenorů všech dob Enrica Carusa. Uznání se nakonec Emě Destinnové dostalo i v Praze – v Národním divadle vystupovala například jako Smetanova Libuše a Milada nebo jako Alžběta ve Wagnerově Tannhauserovi. A i v jedné z jejích nejmilejších rolí – jako Mařenka v Prodané nevěstě.