Pražské jaro povede od roku 2026 Robert Hanč. Festival musí být přístupný všem, říká nový ředitel

V rozhovoru po svém jmenování říká, že k vedení Pražského jara přistupuje s respektem k jeho tradici, ale zároveň s jasnou představou o rozvoji v oblastech vzdělávání, mezinárodní viditelnosti a práce s publikem.

Více viditelnosti v zahraničí a posílení týmu

Podle Hanče by festival mohl výrazněji těžit z digitálního prostředí a mezinárodních partnerství:

Mám pocit, že Pražskému jaru by pomohlo, kdyby bylo vidět víc na sociálních sítích. A také bych rád začal spolupráce s nahrávacím průmyslem – s producenty, vysílateli či streamovacími platformami. Díky tomu bychom mohli mít víc přenosů a streamů a dostat se více do zahraničí.

A zmiňuje také potřebu posílení festivalového týmu, zejména v oblastech fundraisingu a marketingu. „Když srovnám Pražské jaro se zahraničními festivaly, vidím, že musíme investovat do týmu. Pokud chceme realizovat nové projekty, budeme potřebovat další posily v produkci i komunikaci,“ říká.

Mládežnický orchestr, vzdělávání a širší role mezinárodní soutěže

Hanč představil i několik čerstvých nápadů, které chce do festivalu postupně zavést. Jedním z nich je Mládežnický orchestr Pražského jara: „Představuji si každoroční soustředění, které vyvrcholí koncerty v Praze, Brně, Ostravě i Bratislavě. Vedl by jej velký dirigent – třeba Simon Rattle. Orchestr by vznikl propojením orchestrálních akademií našich předních orchestrů. Byla by to skvělá zkušenost pro mladé hráče.“ Změny by podle něj měly přijít i v práci Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro.

Soutěž skvěle vyhledává talenty. Ale já bych chtěl, aby vítězům pomáhala kariéru i nastartovat – třeba větší viditelností, propojením s agenturami či získáním koncertních příležitostí.

Hanč vidí budoucnost festivalu také ve vzdělávání – nejen interpretů, ale i hudebních manažerů: „Česká republika má mnoho výjimečných umělců, ale méně manažerů, kteří by se o ně dlouhodobě starali. Rád bych, aby Pražské jaro hrálo větší roli i v této oblasti.“

Festival jako komunita

Na otázku, jaká bude jeho hlavní ambice a jak by festival mohl vypadat za 10 let, Hanč odpovídá: 

Chtěl bych, aby se Pražské jaro řídilo hodnotami – uměleckou integritou, přístupností, odpovědností a komunitou. A aby bylo ještě víc platformou pro spolupráce napříč uměleckými obory.

Přepis rozhovoru:

Co pro vás osobně znamená jmenování do čela festivalu Pražské jaro? A jak vnímáte poslání tohoto festivalu v kulturním prostředí, které se dnes poměrně rychle proměňuje?

Cítím obrovskou radost. Je to velká čest, že mohu předřít vedení prvního českého festivalu. Zároveň cítím velkou odpovědnost, protože Pražské jaro je skvost české kultury a prostě je to rodinné stříbro naší země a je to něco, co budovala celá řada osobností. Počínaje Kubelíkem a konče řediteli Podgorným, Bělorem a Trojanem. Těším se na spolupráci s týmem a s radami festivalu.

Pražské jaro je festival s mimořádnou tradicí, ale zároveň s potřebou být otevřený novým trendům a novému publiku. Kde podle vás leží ideální rovnováha mezi tradicí a inovací?

Já si myslím, že Pražské jaro má tu rovnováhu nastavenou dobře. Pražské jaro, jak to tak sleduji, pečuje o takový ten kór repertoár, to znamená klasicismus, romantismus 20. století, ale zároveň se věnuje staré hudbě, jak když jsme všelijaké soubory a umělce, kteří se věnují staré hudbě a zároveň věnuje hodně prostoru soudobé hudbě, což je skvělé. Myslím si, že je to také část poslání Pražského jara. Soudobá hudba k němu patří, sluší mu. Takže za mě ta rovnováha je v pořádku.

V České filharmonii jste prokázal cit pro mezinárodní rozměr, pro rozvoj talentů i pro dramaturgickou koncepčnost. Jaké zkušenosti si chcete přenést do Pražského jara a kdy naopak cítíte, že festival vyžaduje zcela nový přístup?

Já mám pocit, že Pražské jaro je hodně vidět v České republice. Výborně pracuje s tradičními marketingovými kanály, jako je televize, rádio, ale také tisk. Mám ale pocit, že by pomohlo Pražskému jaru, kdyby bylo vidět trošku více na sítích. Zároveň si myslím, že by pomohlo, kdybychom dokázali začít spolupráce s významnými partnery v nahrávacím průmyslu. To znamená s producenty, s distributory, s vysílateli, se streamovacími platformami, protože kdybychom takové vztahy měli, tak bychom mohli mít více přenosů a streamů z Pražského jara, což by bylo skvělé, protože bychom se více dostali do zahraničí. To je něco, co jsem dělal v České filharmonii asi patnáct let, tak si myslím, že to umím a že by to šlo. Tak to je k tomu zahraničí. Já si myslím, že Pražské jaro bude muset investovat do některých oblastí, mimo jiné do fundraisingu a do marketingu. Fundraising je důležitý a když jsem si porovnával Pražské jaro s festivaly v zahraničí, třeba se Luzernským festivalem nebo salzburským festivalem, ale také s Českou filharmonií, tak jsem viděl, že Pražské jaro má jen dva fundraisery a jednoho marketéra, zatímco ty ostatní organizace mají třeba pět nebo šest. Tady si myslím, že musíme Pražské jaro posílit. Zároveň v té koncepci navrhuji celou řadu nových projektů. Pokud se na nich shodneme s týmem a s radami, tak budeme potřebovat asi i nějakého produkčního nebo dva, protože ty nové projekty musí někdo zajistit. Takže určitě rozšíření týmu a pokud by byl větší ten tým, tak možná taky trochu jiná struktura toho týmu.

Můžete zaznačit alespoň částečně ty nové projekty?

Je to v několika oblastech. Jedna oblast je edukační, tam jsem navrhl několik edukačních projektů, například Mládežnický orchestr Pražského jara. Mně by se líbilo, kdybychom měli takové soustředění každý rok, které by vyvrcholilo několika koncerty na Pražském jaru v Praze, v Brně, v Ostravě, třeba v Bratislavě. Potřebovali bychom pro takový projekt velkého slavného dirigenta, říkala jsem si třeba Simona Rattlea, který by to mimochodem pro nás asi udělal. No a ten orchestr bychom mohli postavit tak, kdyby souhlasili kolegové z ostatních orchestrů, že bychom dali dohromady České orchestrální akademie, protože Janáčková filharmonie Ostrava má orchestrální akademie, Filharmonie Brno má taky orchestrální akademie, Česká filharmonie, symfonický orchestr Českého rozhlasu také. Kdybychom ty muzikanty dali dohromady, tak máme špičkový mládežnický orchestr, protože jsou to lidé, kteří prošli konkurzy ve svých orchestrech a už mají orchestrální zkušenost. A kdyby vedl významný dirigent jako je Simon Rattle, tak by to bylo i pro ně velmi přínosné.

Pražské jaro dnes není jen přehlídka koncertů, jsou to také premiéry nových děl, mistrovské kurzy, mezinárodní soutěž i vzdělávací projekty…

Já bych byl rád, kdyby Pražské jaro věnovalo hudebnímu vzdělávání více a více prostoru. A netýká se to jenom mladých interpretů, týká se to taky manažerů například, protože já mám pocit, že Česká republika má poměrně hodně úžasných umělců, ale trochu nám někdy chybí silní hudební manažery, kteří by se potom měli starat o ty skvělé umělce. Takže to je jeden takový příklad, program pro budoucí hudební manažery. Mládežnický orchestr jsem zmínil a mám tam další projekty. Mně by se třeba líbilo, kdybychom trochu rozšířili soutěž Pražského jara. Ona je skvělá v tom, jak vyhledává nové umělce, nové talenty. Ale já jsem si říkal, že bychom té soutěži mohli dát ještě jednu funkci a to by bylo, že bychom vítězům té soutěže pomohli nastartovat jejich kariéru. Což můžeme udělat několika způsoby. Mohli bychom jim poskytnout větší vizibilitu, kdybychom měli více přenosů streamu, mohli bychom jim pomoct domluvit koncertní příležitosti, mohli bychom je propojit s agenturami a agenty. A je řada věcí, které bychom pro ně mohli udělat. Mám další nápady, ale ta koncepce je materiálem pro další diskuzi. Ale potřeboval bych mluvit s týmem festivalu a potřeboval bych mluvit s radami festivalu, abychom tu strategii doladili společně.

Kdybyste měl na závěr pojmenovat jednu z hlavních ambicí, kterou chcete svým nástupem do vedení festivalu otevřít, co by to bylo a jak by podle vás mělo Pražské jaro vypadat za 10 let?

Já nevím, jestli mám jednu konkrétní ambici. Já bych si přál, aby se Pražské jaro dál řídilo hodnotami. A těmi hodnotami jsou pro ně i pro mě umělecká integrita. Zároveň přístupnost. Ten festival má být přístupný každému. To je festival pro každého vlastně. A tím nemyslím, že bychom měli nějak měnit dramaturgii nebo nějak se podbízet. To vůbec ne. Ale přístup. Za třetí je to pro mě odpovědnost. Proto navrhuji i ty edukace. A festival už je dělá taky. A za čtvrté komunita. Přál bych si, aby Pražské jaro bylo ještě více než do posud platformou pro spolupráce napříč uměleckými obory. Takže propojování, spolupráce, partnerství mi připadají důležité.