Pražské jaro 1990. Připomeňte si atmosféru prvního porevolučního ročníku mezinárodního hudebního festivalu
45. ročník hudebního festivalu Pražské jaro byl ročník památný, legendární, zázračný. A to v mnoha ohledech. Během tří týdnů se odehrálo 55 koncertů a mnoho divadelních představení. Vystoupilo 11 orchestrů, 19 dirigentů, 15 komorních souborů, 4 pěvecké sbory a na 70 sólistů. A když už jsme u čísel, tak například Československá televize vysílala v přímém přenosu 7 festivalových koncertů a Československý rozhlas 20. Dnes nepředstavitelné cifry.
O ně ale tehdy nešlo. Šlo o velký umělecký i celospolečenský náboj festivalu. Přijeli mimořádní umělci a přijeli do atmosféry obnovující se demokracie. Atmosféry plné euforie a radostných očekávání. Tři legendy by do Prahy ani dřív koncertovat nepřijely: Rafael Kubelík, Rudolf Firkušný a Leonard Bernstein. Především jim třem bude patřit dnešní Akademie. Jejich slovům, ale také vzpomínkám těch, kteří měli to štěstí jejich kouzlo poznat. A poznat spolu s tím také ducha Pražského jara 1990, které rozeznělo − abychom parafrázovali jednu z tehdejších kritik − ty nejcitlivější struny radosti, vděčnosti a naděje.
Nejposlouchanější
Jack London: Tulák po hvězdách. Román o utrpení a svobodě bezmocného jedince odsouzeného na doživotí
-
Friedrich Dürrenmatt: Proces o oslí stín. Komedie o hlouposti a jejích následcích
-
Ivana Gibová: Babička©. Rafinovaná cesta do hlubin dětství
-
Rudyard Kipling: Jsme jedné krve ty i já. Slavný příběh dítěte, které zachrání vlčí smečka
-
Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa. Fragmenty ze vzpomínek českého básníka čte Rudolf Hrušínský
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.