Prázdné domy, oživený suterén DUP36, Zen-Houses i stavba v rytmu hudby (znovu)zrozená
Tisíce prázdných domů čeká v Praze a v dalších českých městech na své využití. Chátrají, rozpadají se, a přitom se často jedná o historicky cenné budovy, mnohdy na lukrativních místech. Jen některé z nich se podaří znovu „oživit“.
Na problematiku chátrajících objektů upozorňuje server Prázdné domy, jehož tvůrci se rozhodli zmapovat opuštěné stavby v České republice. Vytvořili interaktivní mapu, kam zanášejí informace a data o prázdných budovách. Petr Zeman, zakladatel webu prazdnedomy.cz, vzpomíná na počátky iniciativy evidující k 28. prosinci 1480 opuštěných objektů po celé republice. Petrem Zemanem. Ten na úvod rozhovoru vzpomíná, jak tato iniciativa vznikla: „Začalo to profilem na facebooku, který jsem pojmenoval Pražské vycházky. Tam jsem si začal pro sebe psát názory na město a na architekturu, na umění i historii.
Překvapilo mne, jak to začalo zajímat i druhé. A protože mě samozřejmě zajímaly i chátrající pražské domy a rozčiloval mě jejich stav, tak jsem si říkal, že bych na sociálních sítích mohl něco vytvořit. Vyzval jsem, koho zajímají prázdné domy, ať se přihlásí. Zpočátku se přihlásilo hodně lidí, ale pak se přihlásili i dva hoši, kteří opravdu začali pracovat a společně jsme založili Prázdné domy, nejdřív jako iniciativu na sociálních sítích, pak vznikl i web. Začali jsme plnit databázi opuštěných domů, protože jsme zjistili, že žádná taková neexistuje.“
Interaktivní mapa na webu Prázdné domy mapuje opuštěné objekty po celé republice. Podle Petra Zemana nemůže být pochopitelně nikdy stoprocentní, ale důležité je, že podchytí většinu domů, přičemž poskytují informace o majiteli v Katastru nemovitostí, na fotografiích ukazují vzhled objektu a záměrem je přidat více fotografického materiálu. Doplňkem jsou odkazy na publikace, články nebo jiné zprávy, které je o konkrétním objektu možné dohledat v médiích. Záměrem není jen ukázat chátrající domy, ale umožnit zjištění důvodů jejich stavu a případně zaměřit pozornost na instituce i jednotlivce, kteří by mohli současný stav napravit.
Bývalý Dům uměleckého průmyslu, kde také sídlila prodejna Krásná jizba a nakladatelství Družstevní práce, patří k významným ukázkám české funkcionalistické architektury Přesto památkově chráněná budova mezi Národní třídou a Charvátovou ulicí už řadu let chátrá. Využity jsou jen přízemní prostory jako prodejna bot. Díky iniciativě dvou nadšenců se letos podařilo zabydlet i rozsáhlý suterén. Od září se tu nachází antikvariát, bazar starého nábytku a multifunkční prostor, kde se pořádají besedy, konference, čtení, projekce a nejrůznější kurzy: „Hledáme na dobu následných dvou let, kdy to zde máme pronajaté, nějakou zajímavou náplň, která by místo v centru Prahy trochu odlišilo od toho, co se většinově dnes děje,“ říká kreativní ředitel DUP36 Tomáš Studeník.
První akcí roku 2017 v tomto multifunkčním centru bude večer z řady FuckUp Night věnovaný vědeckému tápání a jeho dopadu na naše nejen pozemské životy. Hosty budou farář, fyzička, místopředseda Technologické agentury České republiky a další vědci, kteří ve svém bádání narazili.
Kromě antikvariátu a prodejny starého nábytku fungují zdejší prostory jako výstavní síň, promítací a přednáškový sál. Jednou z úspěšných aktivit, které se tu provozují, jsou takzvané FuckUp Nights , večery zaměřené na neúspěšné podnikatele, vědce a odborníky z nejrůznějších oborů, kteří se s posluchači dělí o své životní průšvihy.
Architekt Petr Stolín žije a pracuje v Liberci. Tam stojí i jeho „zenový dům“. Právě dům a ateliér pod názvem Zen-Houses získal Českou ceny za architekturu 2016 Do soutěže, již letos poprvé vyhlásila Česká komora architektů, se přihlásilo celkem 475 staveb, které vznikly za uplynulých pět let. „Pořád jsme se pohybovali v obrovských prostorách,“ popisuje architekt cestu ke svému minimalistickému projektu. „Tak jsem si řekli, že je potřeba, udělat změnu. Začali jsme přemýšlet o tom, jak život zjednodušit a jak ho minimalizovat. Jak mít co nejmíň věcí a co nejmíň prostoru a co nejvíc volnosti a svobody. Objevili jsme panelový systém, z něhož jsme poskládali tyto domy. Ty panely vlastně vygenerovaly velikost toho domu, protože jsme je nechtěli ani uřezávat ani krátit. Z výrobních rozměrů panelů jsme zkrátka poskládali několik typů domů.“
Dvakrát získal architekt Petr Stolín cenu Stavba roku Libereckého kraje, několikrát uspěl v Grand Prix Obce architektů, nejnověji získal první místo v soutěži Česká cena za architekturu 2016. Přesto jeho stavby vzbuzují u veřejnosti kontroverzní reakce. Patří mezi ně i liberecký památník bojovníkům a obětem za svobodu vlasti. Petr Stolín ho vytvořil společně se svým bratrem Janem. V roce 2001 získal památník Čestné uznání Grand Prix Obce architektů, nyní tento objekt na Štefánikově náměstí v Liberci chátrá a město o něj nejeví zájem.
Z popisu projektu: „Dobře zvládnuté proporce domu umožňují jedinečný prostorový zážitek. Obyvatelé mají vzájemný vizuální kontakt i mezi objekty a vnitřní atrium se stává pro ně dalším pokojem. Fasáda má působit jako jemná průsvitná vrstva nechávající tušit hmotu domu. Konstrukce a technologie – celou konstrukci domu tvoří výrobní sortiment SIP panelů K-Kontrol, tzn. obvodové stěny, podlaha a střecha, vložené stropní kontrukce jsou z dřevěných komponentů, stejně jako druhá vrstva ploché střechy, domy jsou založeny na betonových mikropilotách, fasáda ze sklolaminátu je vynešena na dřevěném roštu, podlahy v provedení průmyslová penízková pryž, vnitřní stěny jsou opatřeny nátěrem a výstup do patra zajišťuje subtilní kovové schodiště. Záměr - vytvořit experimentální domy - ateliér a dům. Cílená úsporná opatření měla ověřit nejen možnost zjednodušení způsobu výstavby, ale hlavně způsobu života. Z venku téměř identické hmoty a uvnitř rozdílné účelem užívání mají nastínit možnosti individuální variability systému tohoto konceptu typologie výstavby.“
Na pražském Jungmannově náměstí stojí funkcionalistický dům, který od 30. let 20. století žije hudbouV budově dnes sídlí prodejna zvukových nosičů Supraphon. O vzniku a historii domu hovoří Jan Schlögl a Stanislav Švehla. Oba jsou potomky klavíristy a stavitele pian Ferdinanda Schlögla, zakladatele rodinné tradice a zadavatele stavby domu. Jeho minulost popisuje Stanislav Švehla: „Byla to pražská rodina zabývající se konstrukcí pian a pianissim. Dříve sídlili v Platýzu a postupně se výroba i prodej přesunuly do nově vzniklého objektu, který je z roku 1939. Dům byl v podstatě postaven jako piano-salon s dílnami a místem, kde se dalo ladit. Je to možná jedna z prvních funkcionalistických staveb, které se vklínily do středu města. Objekt nahradil i původní faru s portálem, což se ani tehdy neobešlo bez kontroverzí.
Co se týče architektury, tak je samozřejmě krásná a je plně přizpůsobena tomu, že se zde prodávala piana. Je tu například obrovský výtah, který je dodnes využíván firmou Petrof, která zde také sídlí.“ Ve výkladu pokračuje Jan Schlögl: „Je to jeden z prvních domů, ve kterém byly využity železobetonové desky v přístavbě, aby se zvýšila nosnost v jednotlivých patrech, protože tam byl výstavní sál pian. Speciálním architektonickým produktem je zde prosklené schodiště vedené přes všechna patra, od přízemí až nahoru.“
Od 50. let minulého století se v budově vystřídaly různé aktivity, byla tam prodejna nábytku pro začínající pracující. Ještě předtím, jak oba současní majitelé vzpomínají, v přízemí domu krátkou chvíli prodával příslušník rodiny Petrofů, majitelů firmy, která s rodem Schlöglů v dřívějších dobách na výrobě pian úzce spolupracovala. Současným majitelům byl dům vrácen v roce 1991. Byla provedena kompletní rekonstrukce, vyměněna okna, výtah i fasáda. Od roku 1993 do současnosti objekt slouží jako Dům hudebních nástrojů.
