Pravdy i pohádky Františka Pavlíčka
Před časem mi pověděl, že svůj aktivní život dělí na tři pro něj důležité etapy: práci pro rozhlas, film a divadlo a každé oblasti věnoval zhruba pět let. Formálně vzato je to pravda - pracoval v rozhlase (tam se po roce 1989 na dva roky vrátil jako ústřední ředitel), dramaturgoval filmy. Byl ředitelem divadla. Ale ta pravda není celá.
Ano, rozhlas, film a divadlo poznamenaly život Františka Pavlíčka - ovšem hlavně to platí v obráceném pořadí: jeho umělecké aktivity významně zasáhly tyto oblasti samé. (A to ho ještě normalizační režim připravil o dvacet let, když mu znemožnil publikovat a na čas ho dokonce izoloval v kriminále.)
Četné rozhlasové hry a dramatizace (Podivné přátelství herce Jesenia, Muži v ofsajdu, Život a dílo skladatele Foltýna) a pohádky (Loupežnická pohádka, Slavík). Filmové scénáře (Horoucí srdce, Babička, Markéta Lazarová) a dramaturgický podíl na mnoha významných českých filmech let šedesátých. Proměna Vinohradského divadla ve vynikající, dynamickou tvůrčí dílnu, z jejíž tradice lze dodnes čerpat podněty, i vlastní divadelní hry a adaptace (od Labyrintu srdce přes Zápas s andělem až k Nanebevstoupení Sašky Krista či hry pro bytové divadlo. Všude zanechává trvale inspirativní stopu.
Určitě to platí i pro osobitý přístup k českým pohádkám. Některé z nich představuje výbor Pavlíčkových filmových scénářů Tři oříšky pro Popelku (Atlantis). Autor má k pohádkám úctu, ctí jejich jazyk, fantazii i étos, ale obohacuje děj i vyznění o vlastní, moderní pohled, o báječné kreativní nápady. (Popelka ve scénáři Tři oříšky pro Popelku není odevzdaný a pokorný sirotek, ale energická dívka, která si umí poradit a vyrovná se mužům; Bajaja je především příběhem lásky, nikoliv přehlídkou kouzel; v Královském slibu dominuje skutečný lidský vztah, nikoliv jakési dávné předurčení.) Jak to pěkně napsal v doslovu ke knížce Milan Uhde: "Autor věří pohádce jako živému obrazu lidské cesty, na níž se odehrají jen takové zázraky, které jsou jejím přirozeným průvodním jevem."
Filmové pohádky s Pavlíčkovými scénáři se pořád hrají v televizi i rozhlase, jsou poutavé a půvabné i pro další generace. Až v ohlášení nedělní rozhlasové pohádky zase uslyšíte jméno Františka Pavlíčka, vzpomeňte, prosím, že 20. listopadu se tento autor báječných příběhů, myšlenkového bohatství a krásné češtiny dožívá osmdesátky. Zvedáme sklenku na vaše zdraví, pane doktore!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka