Práce s historickými prameny? Není důležité znát všechna fakta, ale snažit se pochopit, co bylo autorovým záměrem, říká Eva Doležalová
„Pro někoho je středověk temné období mezi antikou a renesancí. My o něm říkáme, že byl barevný, voněl různými vůněmi a pro leckoho by byl srozumitelnější než dnešek.“ I tak o době, jíž se profesně věnuje, mluví vedoucí Oddělení dějin a středověku Historického ústavu Akademie věd a popularizátorka oboru Eva Doležalová. Jakou má její aktuální téma – migrace Židů na počátku novověku – souvislost s dneškem? I to s paní Doležalovou ve Vizitce probral Michal Bureš.
Co dítěti zbývá, když jeho prarodiče vlastní velkou knihovnu plnou neznámých knih, od zbytku pokoje ještě ke všemu oddělenou téměř pohádkovým, ručně ušitým závěsem? „Já těm knihám sice nerozuměla, ale chodila jsem si pro ně a snažila se je pochopit,“ usmívá se historička Eva Doležalová při vzpomínce na čas strávený ve venkovském domě babičky a dědy, někdejších zaměstnanců pražského Divadla na Vinohradech. „Říkala jsem si, že ten závěs je opona a za ní se mi odhaluje celý svět.“
Proč vy vlastně neděláte středověk?
Vlastně tehdy nebyla daleko od pravdy. Po gymnáziu nešla studovat zamýšlený matfyz ani divadlo, byť recitační talent, jak ve Vizitce ukázala při četbě básně Františka Halase, má pořád, ale následovala svého bratra na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy.
Čtěte také
Přihlášku si podala na historii, archivnictví a pomocné vědy historické a domnívala se, že se z ní stane pečlivá archivářka. Pak se ale dostala na stipendijní pobyt do Kostnice, a ten všechno změnil. Do té doby si myslela, že jejím osudem budou moderní dějiny, respektive devatenácté století. V Kostnici se ale setkala se dvěma předními medievisty, Františkem Šmahelem a Alexanderem Patschovskym. Oba skvěle přednášeli o 14. a 15. století, pan Patschovsky v Kostnici stylově o koncilu. „Jednoho dne mi položil jednoduchou otázku, proč vlastně raději nedělám dějiny středověku?“ Po návratu z pobytu v Německu pak zamířila rovnou do pražského semináře Františka Šmahela.
Aktuálním tématem Evy Doležalové a jejího kolektivu je migrace Židů na sklonku středověku a na počátku raného novověku. Do tohoto ranku spadá i osvětlení toho, proč se Židé věnovali lichvě. „Křesťanům nebylo povoleno půjčovat peníze, Židé je ale půjčovat mohli, a to na neomezený úrok. Židé byli ve středověku majetkem panovníka, a když zemřeli, na panovníka přešel i úpis s přesně rozepsaným dluhem,“ vysvětluje paní Doležalová tehdejší pokrytecké praktiky.
Čtěte také
„Už tehdy se objevovaly katastrofy, kdy dlužníci přecenili své síly a nebyli schopni dluhy splácet, a taky se tu zrodily kořeny antisemitského klišé, že Židé nezískávali peníze čestně.“
Ve Vizitce Eva Doležalová mluvila také o principu historické práce. Při zacházení s prameny není podle ní primárně nutné znát všechna fakta, důležité je se ve zdrojích zorientovat a snažit se pochopit, co přesně bylo cílem autora. „Je třeba roztřídit informace na věrohodné a na ty, které by mohly být vymyšlené anebo upravené pro cíl, který z textu nemusí být úplně cítit.“
Související
-
Historie nás tvaruje. Nezáleží, jestli ji uctíváme, nebo ji zkoušíme vytěsnit, říká malíř Císařovský
Poslechněte si celou Vizitku Tomáše Císařovského, ve které mluví také o svých ranních rituálech, anebo o tom, jak se ženou vyrazil na Tahiti za Paulem Gauguinem.
-
Jaká je budoucnost historického centra Prahy? Záleží jen na nás, říká historik umění Richard Biegel
Výhled ze své kanceláře v Celetné ulici má až trestuhodně romantický: z jedné strany Týnský chrám, z druhé věž Staroměstské radnice.
-
Smysl pro humor definuje lidskost, i když středověkým vtipům bychom se dnes nezasmáli
Na středověk se dříve pohlíželo jako na éru vážnosti. Dnes víme, že řadu podob měl naopak středověký smích. Jaké byly podoby humoru lidového a učeneckého?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka