Práce s historickými prameny? Není důležité znát všechna fakta, ale snažit se pochopit, co bylo autorovým záměrem, říká Eva Doležalová

Co dítěti zbývá, když jeho prarodiče vlastní velkou knihovnu plnou neznámých knih, od zbytku pokoje ještě ke všemu oddělenou téměř pohádkovým, ručně ušitým závěsem? „Já těm knihám sice nerozuměla, ale chodila jsem si pro ně a snažila se je pochopit,“ usmívá se historička Eva Doležalová při vzpomínce na čas strávený ve venkovském domě babičky a dědy, někdejších zaměstnanců pražského Divadla na Vinohradech. „Říkala jsem si, že ten závěs je opona a za ní se mi odhaluje celý svět.“

Proč vy vlastně neděláte středověk?

Vlastně tehdy nebyla daleko od pravdy. Po gymnáziu nešla studovat zamýšlený matfyz ani divadlo, byť recitační talent, jak ve Vizitce ukázala při četbě básně Františka Halase, má pořád, ale následovala svého bratra na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy.

Čtěte také

Knížky pro mě byly tajemstvím za divadelní oponou, říká historička Eva Doležalová

Přihlášku si podala na historii, archivnictví a pomocné vědy historické a domnívala se, že se z ní stane pečlivá archivářka. Pak se ale dostala na stipendijní pobyt do Kostnice, a ten všechno změnil. Do té doby si myslela, že jejím osudem budou moderní dějiny, respektive devatenácté století. V Kostnici se ale setkala se dvěma předními medievisty, Františkem Šmahelem a Alexanderem Patschovskym. Oba skvěle přednášeli o 14. a 15. století, pan Patschovsky v Kostnici stylově o koncilu. „Jednoho dne mi položil jednoduchou otázku, proč vlastně raději nedělám dějiny středověku?“ Po návratu z pobytu v Německu pak zamířila rovnou do pražského semináře Františka Šmahela.

Aktuálním tématem Evy Doležalové a jejího kolektivu je migrace Židů na sklonku středověku a na počátku raného novověku. Do tohoto ranku spadá i osvětlení toho, proč se Židé věnovali lichvě. „Křesťanům nebylo povoleno půjčovat peníze, Židé je ale půjčovat mohli, a to na neomezený úrok. Židé byli ve středověku majetkem panovníka, a když zemřeli, na panovníka přešel i úpis s přesně rozepsaným dluhem,“ vysvětluje paní Doležalová tehdejší pokrytecké praktiky.

Čtěte také

Existovali blaničtí rytíři? Je to krásný mýtus a dodnes přitahuje svou magičností, odpovídá historička Doležalová

„Už tehdy se objevovaly katastrofy, kdy dlužníci přecenili své síly a nebyli schopni dluhy splácet, a taky se tu zrodily kořeny antisemitského klišé, že Židé nezískávali peníze čestně.“

Ve Vizitce Eva Doležalová mluvila také o principu historické práce. Při zacházení s prameny není podle ní primárně nutné znát všechna fakta, důležité je se ve zdrojích zorientovat a snažit se pochopit, co přesně bylo cílem autora. „Je třeba roztřídit informace na věrohodné a na ty, které by mohly být vymyšlené anebo upravené pro cíl, který z textu nemusí být úplně cítit.“