Pozapomenutý Vojtěch Preissig
Retrospektivní přehlídka mnohostranného díla Vojtěcha Preissiga (1873-1944) v Jízdárně Pražského hradu je zadostiučiněním i poctou umělci známému i zapomenutému zároveň. Je však především prvořadým výtvarným překvapením a v tomto smyslu zřejmě výtvarnou událostí sezony.
O Preissigovi se sice vždy vědělo, nikdy však mnoho a navíc i ona dílčí obeznámenost byla jaksi přerývaná. Že vskutku jde o jednoho z nejpozoruhodnějších a umělecký vývoj nejvíce předjímajících českých tvůrců, se můžete sami přesvědčit do 30. ledna na výstavě připravené Správou Pražského hradu a Národní galerií ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým muzeem v Praze a Památníkem národního písemnictví.
Docent Tomáš Vlček, autor koncepce a kurátor této výstavy, se Preissigově odkazu věnoval léta, ba desetiletí (jeho zásluhou také nedošlo k definitivnímu rozchvácení zbytku umělcova dědictví, o něž kdysi právě Národní galerie neprojevila zájem). Jinak by nemohl dosáhnout výsledné, velkoryse strhující podoby výstavního celku, který nabízí vyrovnaný pohled na umělcův výjimečný život a jeho dílo v rozsáhlém kontextu. Jde o pohled dosti exaktně strukturovaný, a právě tím objevný a podnětný. Pohled povýtce individuální, nikoli však ještě nadhled; toho se Preissigovu dílu - domnívám se - může dostat tehdy, až bude šířeji nazřeno a pochopeno kulturní veřejností, až se vytvoří obecné povědomí o silách utvářejících podobu výtvarného projevu prvé poloviny dvacátého století.
Neboť jeden pohled na Preissiga zjevně nestačí. Nestačí totiž dokonce ani zvláštní pohled na Preissiga-člověka a jiný na Preissiga-umělce. Jako člověk se běžnému osudu českého umělce vymykal občansky silně angažovaným, ba hrdinským postojem (byl odbojářem po čas obou světových válek, až ta druhá se mu však stala jako vězni koncentračního tábora Dachau osudnou), a to i s typickou dávkou zapomenutí, již komunismus uštědřoval hrdinům "odjinud". A jako umělec zase vykazoval neběžnou míru tvůrčí svobody, rezistence vůči dobovým, byť progresivním, vlivům. Byl průběžným experimentátorem, namnoze předjímajícím budoucí dobovou uměleckou aktuálnost. Netřeba zdůrazňovat, že takováto výrazová nespoutanost donedávna znesnadňovala Preissigovo začlenění do vývojových souvislostí českého i světového umění, a tedy i jednoznačné, ničím nepodmiňované ocenění. Přitom je až neuvěřitelné, jakou stylovou bohatost lze z dnešního pohledu v jednotlivých etapách jeho tvorby nalézt. Od počátečního secesně symbolistního výrazu (především v kresbách a grafikách, ale i fotografiích) směřoval své úsilí k modernistickým tendencím, jakkoli problematiku nových evropských -ismů během svého pobytu v USA vlastně obešel. Tím bytostněji se však našel v dekorativní geometrické abstrakci. Další prací dokonce předznamenal příští podoby umění, a to i v jeho protikladných směřováních: materiálovou grafiku, symbolickou abstrakci, informelní textury, pop-art, ale i vývojově pozdější environment, či dokonce surrealismem křtěné hmatové objekty.
Stejně tak úctyhodný je výčet jednotlivých oborů užitého umění, jež Preissig zvládl a jejichž podobu ovlivnil: jmenujme alespoň grafický design, knižní grafiku, ex libris, písmo a především grafiku tapetových vzorů. Právě tato rozmanitost Preissigova díla byla pro následné pokusy o autorovo zařazení do vývojových kontextů faktorem natolik "nestravitelným", že teprve naše postmoderní doba ji může chápat jako přirozenou a předjímavou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
