Povídky z vídeňského lesa v Disku. Brilantní dialogy z roku 1931 s dneškem velmi dobře rezonují

03476719.jpeg
03476719.jpeg
Novou sezonu scény Divadelní akademie múzických umění v Praze otevřel letošní absolventský ročník Povídkami z vídeňského lesa Ӧdӧna von Horvatha inspirovaného lidovou fraškou z 19. století.

Dramatik Ӧdӧn von Horvath si název své nejznámější hry půjčil podle pojmenování valčíku Johanna Strausse mladšího - do roztančené idyly devatenáctého století má však jeho dílo hodně daleko. Zobrazuje svět, který pomalu zaniká, doba je nejistá a honba za štěstím se mění v nelítostný a sobecký boj.

Multikulturní středoevropský svět si přestává rozumětNěmec se špičkuje s Rakušanem a Židy nemá nikdo rád. Až krutým paradoxem dnešních dní, kdy se Češi kvůli uprchlické krizi hádají se svými německými sousedy, pak zní replika: „Sjednotit se Evropa musí, jinak bysme v příští válce všichni zařvali - ale všechno si taky nemůžeme nechat líbit. Co si ty Češi zase dovolujou. Říkám ti už dneska, že zejtra bude zase válka...“

Včerejší repliky jsou pro dnešek velmi přiléhavéRežisér, student oboru činoherní režie, Josef Kačmarčík naštěstí od nějakých násilných aktualizací textu upustil a nechal ho plně vyznít. Vznikla tak inscenace, třebaže režijně klasicky pojatá, velmi životná až živočišná. Téměř prázdné scéně Divadla Disk vévodí černé paravány, ty doplňují jen židle, stůl nebo lavička. Zvukově inscenaci doprovází malý orchestr - většinu času skrytý za paravánem. Zbytek je na hercích, kteří v dobových kostýmech a v jednoduchých hereckých akcích rozehrávají von Horvathův text.

Režisér dobře odhadl herce pro své postavyKačmarčík poctivě buduje vztahy mezi postavami, nenechává nikoho na jevišti ležet ladem, herci přesně pointují repliky a po většinu času drží hru v ironickém odstupu. Režisér tu v dobrém slova smyslu posloužil autorovi a dal prostor souboru letošního absolventského ročníku. Vynikají především Adam Ernest, Eva Hacurová a Jáchym Kučera. Ernest hraje hochštaplera Alfréda. V bílé košili a černém obleku se jeho postava moc nemění - zůstává chladný a vypočítavý, je bezcitný vůči své rodině i Marianně, která se do něj zamiluje, což se mu jaksi nehodí. Alfréd je chvástavý floutek, bájí o velkém úspěchu a bohatství, odmítá však vzít za své činy zodpovědnost.

03476716.jpeg

Naopak Jáchym Kučera si jako Kouzelník musí spolu se svou dcerou Mariannou projít největší proměnou. Otec se už vidí, jak výhodně provdá dceru za řezníka a tím zajistí ji i sebe. Osud s ním však zahraje tragičtější hru. Kučera je nejdřív plný jistoty, ze které ho mohou vyvést jen ztracené podvazky, jenže tato jistota se záhy rozpadá. Když Marianna odmítne plánovaný sňatek, své dcery se zříká. Kouzelníkův svět se následně propadá ještě hlouběji. V závěru hry se chce s dcerou i jejím nemanželským dítětem usmířit, je pozdě.

Valerie Evy Hacurové se životem dere stejně jako většina postav, ovšem alespoň navenek méně tragicky. Drží ji nad vodou dobré, i když tolikrát zlomené srdce. Chce sice také pomoci především sobě, ale nezapomíná na ostatní - Kouzelníka, Mariannu a konečně i na Alfréda. Herečka pečlivě pointuje von Horvathovy sarkastické repliky a tvoří pomyslný středobod inscenace, k níž se ostatní, téměř mateřsky, vztahují.

Celkově se hercům i režisérovi daří především v komických částech inscenace. Když se přejde do vážných poloh, ve kterých se vyjevuje tíha života naplno, jsou herci o poznání méně důvěryhodní a trochu sentimentální. Snad bychom to mohli přičíst faktu, že prostě jen ještě nemají odžito. Jinak se totiž letošní absolventský ročník ukazuje herecky vyrovnaný a v dobré kondici. Bude zajímavé sledovat jejich další jevištní práci, kterou studium na DAMU uzavřou.