Povídky z kubánského exilu v podání Ivana Trojana, Igora Bareše a dalších

Alberto Hernandéz Chiroldes: Nejšťastnější člověk na světě

Ivan Trojan|foto: Tomáš Vodňanský

Marianito, zdánlivě obyčejný kubánský mladík, se více než o cokoli jiného zajímal o filozofii. Jeho zápal ho nejednou přivedl do potíží, dokonce i v baru či v nevěstinci. Později, po letech v emigraci v USA, už ale na svou minulost vzpomínat nechce. Svého přítele, vypravěče povídky, raději vezme na místní zábavnou, trochu bizarní hru. V čem spočívá a proč se stal Marianito nejšťastnějším mužem na světě? 

Raúl Rivero: Rolandovy písně, Tři muži ve člunu, Tak sbohem!

Z tvorby básníka a novináře Raúla Rivery, jednoho z nejznámějších
politických vězňů kubánského komunistického režimu, uslyšíte tři prózy z knihy Důkazy spojení. Je to sbírka črt, reportáží a drobných povídek vyprávějících příběhy obyčejných lidí postižených represí Castrova režimu – příběhy mnohdy absurdní, ale pro posluchače znalého totalitního systému nikoliv neznámé.

Rolandovy písně, Tři muži ve člunu a Tak sbohem! Příběhy dvou posledně jmenovaných povídek spojuje téma emigrace. Přátelé Luis, Gaspar a Alberto se snaží dosáhnout svobody útěkem přes moře na americkou základnu (Tři muži), novinářka Ana Luisa Lópezová Baezová se loučí před svým odchodem do exilu (Tak sbohem!).

Virgilio Piñera: Několik dětí

Autorem povídku Několik dětí je kubánský spisovatel, dramatik a básník Virgilio Piñera. Proslul bohémským stylem života, který se mimo jiné stal příčinou opakovaných persekucí ze strany Castrova režimu. V roce 1950 žil po delší dobu v Buenos Aires, kde se osobně seznámil s Jorgem Luisem Borgesem a dalšími argentinskými spisovateli a také s polským exulantem Witoldem Gombrowiczem. Právě tato setkání výrazně ovlivnila jeho pozdější literární tvorbu.

Igor Bareš|foto: Tomáš Vodňanský

Pokud čekáte klasického latinskoamerického autora, budete brzy vyvedeni z omylu. Absurdita se v textu mísí s krutým, chladným a přitom nezaujatým logickým uvažováním, které vám nedá spát. Muž, který má rád děti, jen trochu po svém. Ne nadarmo získal Piňera přívlastek „kubánský Kafka“.

Carlos Victoria: Tanec svatého Víta

Kubánský spisovatel Carlos Victoria (1950–2007) je jedním z nejvýraznějších prozaiků kubánského exilu z tzv. generace Mariel (podle názvu přístavu, přes který v roce 1980 opustilo ostrov 125 000 lidí). Je autorem tří románů a tří povídkových souborů a právě povídky jsou patrně nejlepší částí jeho díla. Těžký život tvůrce v totalitním státě vyústil v roce 1980 v emigraci.
Próza Tanec svatého Víta je výsekem ze života na tzv. „ostrově svobody“, ve skutečnosti jde o vyprávění z pekla totalitního režimu, kterému vládnou policejní špiclové, Výbory na obranu revoluce, vězeňští bachaři a straničtí funkcionáři. Je to text, který by měli znát všichni západní levičáčtí blouznivci, kteří dosud žijí iluzemi o Castrově Kubě.