Povídky tuláka Kuděje. Blízký přítel Jaroslava Haška se narodil právě před 140 lety

25. listopad 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy
Prodlouženo do 19. 12.
Spisovatelé Jaroslav Hašek (vlevo) a Z. M. Kuděj na výletě v roce 1914

Před 140 lety, 24. listopadu 1881, se v Hořicích narodil tulák, spisovatel a překladatel Zdeněk Matěj Kuděj. Čtvero jeho povídek v podání Jaroslava Kuneše, Josefa Somra, Jana Šťastného, Oldřicha Vlacha a Jiřího Štěpničky poslouchejte on-line po dobu čtyř týdnů po odvysílání.

Interview
Účinkuje: Jaroslav Kuneš
Režie: Jaromír Ostrý
Natočeno v roce 1994.

Světoví lidé
Účinkuje: Josef Somr
Režie: Vlado Rusko
Natočeno v roce 2008.

Samotář
Účinkují: Jan Šťastný, Oldřich Vlach
Režie: Vlado Rusko
Natočeno v roce 2001.

Pantáta Janeček
Účinkuje: Jiří Štěpnička
Režie: Vlado Rusko
Natočeno v roce 2001.

Snad za to mohla skutečnost, že pocházel z rodiny stavebního inženýra, který pracoval na budování železnice: koleje, cestování a hlavně touhu poznávat neznámé kraje dostal Zdeněk Matěj Kuděj do vínku. V mládí procestoval část USA a Kanady a ještě před bolševickou revolucí podnikl cestu do Ruska. Několik let žil na Podkarpatské Rusi. Nezanedbával ale ani toulky po Čechách. Jeho nejoblíbenějším krajem byla Českomoravská vrchovina.

Na svých cestách se živil, jak se dalo, a brzy také začal o svých zážitcích psát. Dnes jsou patrně nejznámější jeho humorné toulky se spisovatelem a kumpánem z pražské bohémy Jaroslavem Haškem, které popsal v knize Ve dvou se to lépe táhne (1923). Fejetony a črty ale psal a publikoval už během svého amerického putování. Souborně pak vyšly v knížce Sid (1941). Svou cestu do Ruska pak popisuje v cestopisu Hostem u baťušky cara (1947).

Zdeněk Matěj Kuděj je ale také autorem řady humoristických a parodických textů (např. Tarzanova babička) a také okultních a sci-fi povídek. Současně i překládal z angličtiny – vedle románů Charlese Dickense, Roberta Louise Stevensona nebo Edgara Rice Burroughse to byly zejména prózy Waltera Scotta.

Interview

Povídka Interview dokládá Kudějův smysl pro mystifikaci a parodii. Obsahuje totiž návodný recept na „spáchání“ atraktivního rozhovoru. Novináři, který musí dodržet termín redakční uzávěrky, totiž nezbývá nic jiného než udělat rozhovor sám se sebou.

Světoví lidé

Fenomén takzvaných baťůžkářů a couchsurfingu není záležitostí jenom poslední doby, jak dokazuje právě Kudějova povídka Světoví lidé z roku 1955. Vyprávění nás přenese do Českomoravské vrchoviny za postavou Zlého dědka. V jeho případě se rozhodně nejedná o žádné nomen omen. Zlý dědek je totiž naopak ztělesněním solidarity a přátelskosti. Rád potkává „světové lidi“, kterým jejich životní poutě zpříjemňuje nabídkou útočiště ve svém vlastním domě. Jde o kočovníky, umělce, zkušené cestovatele ale i tuláky, kteří například dědkovi pomohou prací výměnou za ubytování. Dozvíme se o osudech tří jeho nejoblíbenějších a nejstálejších návštěvníků.

Samotář

Povídka Samotář patří k textům, které Zdeněk Matěj Kuděj vytěžil ze svých toulek po USA. Jako dvaadvacetiletý mladík tehdy v Hamburku vyhrál lodní lístek do Ameriky. Cestoval jako tramp, spal, kde se dalo, na živobytí si vydělával jako plavčík, umývač nádobí, kovboj nebo zlatokop. Z Ameriky si tak odvezl řadu zážitků a vzpomínek na neobyčejná setkání, které literárně zpracoval.

Pantáta Janeček

Povídka Pantáta Janeček vyšla v roce 1926 v Právu lidu. Humorný příběh vypráví o jedné rázovité venkovské figurce, starém Janečkovi, nad kterým se při setkání každému srdce ustrne a rád mu vypomůže. Co se ale pod maskou chudého stařečka, nad kterým se každý dojme, ve skutečnosti skrývá?

Spustit audio