Povídky Stefana Benniho, Marca Lodoliho, Itala Calvina a dalších italských spisovatelů

Stefano Benni: Velký Pozzi

Povídka ze souboru Bar Sport, knižní prvotiny Stefana Benniho, který je dnes považován za klasické dílo moderní italské humoristické prózy. Benni si v něm tropí žerty ze zvyků a zlozvyků svých krajanů, pracuje s nadsázkou, ale podařilo se mu zachytit neopakovatelnou atmosféru italských barů s jejich osobnostmi i figurkami.

K hlavním tématům barových rozhovorů, vyprávění a legend patří sportovní události: cyklistika odjakživa inspirovala fanoušky k řadě neuvěřitelných historek a legend. Náš příběh Velkého Pozziho dosahuje úrovně nejlepších povídek Borise Viana.

Marco Lodoli: Perly

Povídka současného italského prozaika, který se zabývá univerzálními tématy jako hledání životní cesty, složitost mezilidských vztahů a konfrontace se smrtí.

Italo Svevo: Ohnivé víno

Jeden z nejvýznamnějších italských romanopisců po Giovannim Vergovi Italo Svevo (1861–1928) ovlivnil svým dílem italskou literaturu 20. století. V roce 1892 vydal bez ohlasu svůj první román Život pana Alfonsa, ještě inspirovaný naturalismem. Po neúspěchu druhého románu Senilita zklamaný Svevo téměř přestal psát a věnoval se hře na housle.

Roku 1906 se seznámil s Jamesem Joycem, který v Terstu vyučoval angličtinu. U kolébky Svevova díla stálo svérázné literární klima Terstu, kde se křížily prvky italské kultury a kultury středoevropské a slovanské, dále znalost italských klasiků, německé literatury a filozofie, francouzských realistů a naturalistů, ale i velkých ruských romanopisců 19. století.

Jeho povídková tvorba zůstávala dlouho neprávem ve stínu jeho románů. Na cestě ke čtenářům jí stála řada překážek: nezájem editorů, ztracené a nedokončené rukopisy. Povídky přitom nabízejí obohacení Svevova světa např. o prvky fantastična. Vracejí se v nich však i témata známá z autorových románů: neschopnost hrdinů v praktickém životě, jejich ironická introspekce, nekonečné řetězení správných předsevzetí a následných selhání či prostředí rodiny viděné jako žalář i útočiště.

Giorgio Bassani: Výlet do Opatije

Hlavním tématem příběhů italského básníka a prozaika Giorgia Bassaniho není holocaust, byť leží v pozadí každého z nich, ale odlidštění lidského společenství v konfliktu s totalitním systémem. Pod zdánlivě uspořádaným životem maloměsta, z něhož ve válce padá idylická maska, se odhaluje zoufalá situace zavržených lidí. Autor se v povídkách snaží dobrat toho, jak se mohli mírumilovní obyvatelé proměnit v netečný dav přihlížející odvlékání spoluobčanů.

Povídka s názvem Výlet do Opatije s podtitulem Ze života Bruno Lattese byla převzata z knihy Giorgia Bassaniho – Pamětní deska v Mazziniho ulici.

Italo Calvino: Příběh koupající se ženy

Povídka ze sbírky Nesnadné lásky vypráví o jednom koupání, které je podmíněno nahotou a neschopností ji setřást, také o dlouhých chvílích samoty, ve které možná Isotta Barbarinová konečně přijme svoje tělo, tělo, které působilo vždycky tak cize.