Povídky jako Brno. Příběhy spisovatelů z města pod Špilberkem

Martin Reiner: Tramvajová remíza

Jméno Ivan Blatný je už pár let spojeno i se jménem Martin Reiner. Právě on o něm totiž napsal rozsáhlý román Básník, kterým na sebe jako na autora výrazně upozornil. Získal za něj Cenu Josefa Škvoreckého a román se stal Knihou roku 2014 v Magnesii Liteře. Psaním Ivana Blatného se Reiner intenzivně zabývá už třicet let. Redukovat však jeho tvorbu jen na bádání o Blatném by ale bylo značně nefér. Od devadesátých let totiž vydal dlouhou řadu svých knih.

Začínal básnickými sbírkami. K poezii se periodicky vrací, připojil k ní ale kromě novely později také výbor fejetonů i romány. Naposledy ovšem vyšla jeho povídková sbírka nazvaná Jeden z milionu. Právě z ní pochází i povídka Tramvajová remíza aneb Můj brněnský příběh, která se dočkala rozhlasového zpracování.

Vyprávění jednoho zrovna propuštěného trestance zavede posluchače na trasy brněnské tramvaje, do víru města a jeho zákoutí i do vlastního životního příběhu vypravěče.

Jan Trefulka: V pět na konečné

Albert je v obtížné situaci: jedna z jeho milenek je v jiném stavu a spoléhá v této věci na něj…

Povídka brněnského rodáka a moravského patriota, prozaika, publicisty a literárního kritika Jana Trefulky (1929–2012) je ze sbírky próz Skřipce na ptáčky (2004), ve které autor z různých úhlů pohledu a s příznačnou schopností zkratky, porozumění i skrytého humoru portrétuje rodinné a partnerské vztahy.

Petr Hrbáč: Jeden den stárnutí

Jemná ironie i melancholie obyčejného dne nutí k zamyšlení nad tím, co utváří lidský život. Krátké příběhy poeticky odhalují vnitřní světy několika obyčejných lidí – jejich tichá trápení, drobné radosti i nejskrytější myšlenky. Proč se věci dějí právě tak? A neměli bychom se někdy vydat jiným směrem?

Petr Hrbáč (1958–2020) byl brněnský básník a prozaik. Vystudoval medicínu, svůj život ale zasvětil především literatuře. Spolupracoval s brněnským rozhlasem i literárními časopisy Tvar a Weles. Miloval Japonsko, japonštinu a amatérsky se věnoval botanice. Jeho láska k rostlinám a Brnu se promítala i do jeho tvorby.

Vojtěch Jestřáb: Neznámý pes

Vysokoškolský pedagog a spisovatel Vojtěch Jestřáb, který patřil k nejbližším přátelům Milana Kundery, zemřel v Brně v roce 2003. K jeho spolužákům na brněnském gymnáziu na dnešní třídě Kapitána Jaroše patřili Ivan Blatný, Peter Demetz a Zdeněk Rotrekl.

Za 2. světové války se zúčastnil odboje, byl zatčen gestapem a internován v Kounicových kolejích. Tyto zážitky vylíčil v románu A zpívat do konce. Vystudoval filozofii, sociologii a psychologii na Masarykově univerzitě a v roce 1949 získal doktorát. Vyučoval pak na fakultě architektury VUT a na JAMU v Brně. Psal poezii i prózu a překládal z angličtiny, němčiny a ruštiny. V 70. letech nesměl z politických důvodů publikovat, a tak se živil jako organizátor kulturních akcí a konferenciér.

V roce 1997 vydal memoárový román-koláž Brno, můj Amarcord, o rok později ještě knihu …a vždycky přijde nové léto. Jestřábova povídka Neznámý pes zachycuje jeho zkušenost z pobytu v Bulharsku a přináší úvahy týkající se utrpení opuštěných psů a všech živých bytostí na tomto světě.

Philipp Langmann: Nehoda

Život německy píšícího rakouského naturalistického spisovatele, brněnského rodáka Philippa Langmanna, byl ohraničen lety 1862 až 1931. Více než jeho polovinu prožil tvůrce ve Vídni. Tam si svými prózami a hrami, v nichž se nezřídka prolíná brutální detail každodennosti s poezií okamžiku, získal přízeň čtenářů a ocenění dobové kritiky.

V soudobé vědecké literatuře bývá poměřován s předními německými naturalisty. Langmannovo dílo pro české čtenáře objevili badatelé z katedry germanistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Lukáš Motyčka z něj pro vás vybral a přeložil baladickou povídku Nehoda, kterou autor zahrnul do souboru Z dělnického života, datovaného rokem 1893.