Povídky bulharského diabolismu. Svetoslav Minkov, Georgi Rajčev

Termín diabolismus se poprvé objevil ve 20. letech 20. století v dobových kritikách. Tam byl nejprve vnímán lehce pejorativně, ale pro literaturu pracující s prvky hrůzy, strachu a rozjitřené obrazotvornosti se záhy vžil.

Náměty i ladění svých povídek čerpali bulharští autoři té doby jednak z expresionismu, jednak z velkých světových vzorů, jako byli právě Edgar Allan Poe, Ernst Theodor Amadeus Hoffmann nebo Gustav Meyrink.

Jako základní kameny bulharského diabolismu jsou vnímáni také Georgi Rajčev a Svetoslav Minkov. Jejich texty se teď v řadě Povídka dočkaly rozhlasového zpracování.

Svetoslav Minkov se narodil v roce 1902 a ve své tvorbě se nechal inspirovat především německým expresionismem. Své první vlastní dílo vydal už v roce 1922 – útlou knížku s názvem Modrá chryzantéma, která snoubila tři krátké prózy. S postupem let jich ale Minkov napsal ještě dlouhou řadu. Pro rozhlas jsme zvolili hned čtyři z nich.

Povídka Dům u poslední lucerny poprvé vyšla v roce 1929 v týdeníku Vestnik na ženata a Minkov v ní rozvíjí klasické téma ducha ploužícího se starým domem. Zároveň ale ukazuje i velkou příchylnost diabolismu k humoru a grotesce. Podobně je tomu i u textu Vůně kadidla, který vyšel ve výstižně nazvané knize Časovnik. Groteski. V povídce Proč jsem zůstal bez dvojníka se zase obrací k oblíbenému tématu zdvojené postavy, které diabolismus rozvíjel téměř systematicky. A podobně je to s dalším velikým námětem – poslední text se totiž jmenuje Vlkodlak.

V týdnu věnovaném bulharskému diabolismu se ale objeví také jeden z jeho nejstarších představitelů. Georgi Rajčev se narodil v roce 1882 a k tomuto proudu je řazen díky malé části svého díla. Ačkoli se zabýval i jinými tématy, jeho příbuznost s ostatními diaboliky je patrná zcela jasně. Dobře se ukazuje i na dvou povídkách, které řadíme do výběru. Maškarní ples i Neznámý opět přinášejí nejen tísnivou atmosféru, ale také téma dvojníka, který se tentokrát stává podivným pronásledovatelem.

Týden Povídek tak jasně ukáže, že nahnat husí kůži a mrazení v zádech zdaleka neumí jen velcí klasici hororového žánru a že se podobně zajímavé texty rodily i jinde, než si mnohdy myslíme.

Účinkují: Martin Myšička, Oldřich Vlach, Otakar Brousek ml. a Jan Přeučil

Překlad: Marcel Černý, David Bernstein, Hedvika Sixtová
Připravila: Klára Fleyberková
Režie: Hana Kofránková

Natočeno v roce 2018.