Povídky Adély Knapové, Petra Šmída, Jaroslava Rudiše a dalších českých prozaiků

Adéla Knapová: Koza paní Máši

Rusové zabili Máše syna. Někde u Pokrovsku. Teď spolu s manželem Serhijem čekají, až jeho tělo přivezou domů, do Kuzeminu. Povídka z válčící Ukrajiny z nové sbírky Krvavý kompot.

Adéla Knapová (1976) od svých osmnácti let pracuje jako novinářka. Patnáct let byla kmenovou autorkou týdeníku Reflex, v současnosti píše pro Právo a novinky.cz. je autorkou několika povídkových sbírek a románů. Povídka Koza paní Máši je z její prozatím poslední vydané knihy Krvavý kompot, kterou napsala v Charkově, kde od loňského roku částečně žije. Za své reportážní povídky z Ruska a Ukrajiny získala Adéla Knapová cenu Mladý Hemingway.

Petr Šmíd: Heleno de Frettas – Z mého života

Cesta do pekel brazilského poloboha fotbalových trávníků čtyřicátých let minulého století. Heleno de Frettas (1920–1959) byl klenot, který zůstal světu utajen. Nejlepší léta zažíval mezi roky 1939 až 1948, kdy válel za Botafogo a coby útočník udivoval svou elegancí. Tou oslňoval i mimo trávník. Kříženec Humphreyho Bogarta a mladého Paula Newmana byl ozdobou kasin Rio de Janeira, sukničkářem, bonvivánem a vedle fotbalového umu proslul i svými alkoholovými a drogovými excesy. Pravým prokletím byla ovšem jeho neklidná povaha. Pral se s protihráči, spoluhráči, trenéry i rozhodčími…

Básník a prozaik Petr Šmíd je vystudovaný historik se zaměřením na sociální dějiny raného novověku, ale také náš bývalý rozhlasový kolega. Knižně debutoval souborem krátkých próz Nautický úsvit (2022). K širšímu čtenářskému okruhu ale směřoval až jeho další titul Dějiny světa (2023), ze kterého jsme ve vltavské Povídce představili už několik ukázek. Od té doby autor stihl vydat novely Pomezí (2024), Středomoří (2024) a básnickou sbírku Barchoviny (2024). Soubor povídek Brazilské fotbalové legendy (2024), ze které jsme vybrali dnešní ukázku, vydala Officina Praga, pražský samizdat a nakladatelství řízené Jaroslavem Tvrdoněm. 

Jaroslav Rudiš: Zákupy – Sarajevo

Alois je Čech, Rudolf je Němec. Pracují spolu na nádraží v Zákupech a řeší osud arcivévody Františka Ferdinanda d'Este, který se v roce 1900 na zdejším zámečku oženil s hraběnkou Žofií Chotkovou. Doba ale už pokročila a v Zákupech – Reichstadtu se naplňují i osudy dvou bývalých kamarádů, protože Alois byl Čech a Rudolf Němec.

V povídce Zákupy – Sarajevo rezonují dvě autorova oblíbená témata – české pohraničí a železnice. Vybrali jsme ji z antologie Sudety: Ztracený ráj, která vyšla v letošním roce (2025) v nakladatelství Host. Obsahuje povídky deseti českých spisovatelek a spisovatelů, kteří na pozadí velkých dějin zachycují spletité osudy obyvatel Sudet a vytvářejí plastický obraz tehdejšího života v našem mnohonárodnostním pohraničí.

Ondřej Fibich: Vítr na předměstí, Misie na čtyřech kolech

Tak jako v nedávno vydaných Ztracených povídkách, i v těchto se Ondřej Fibich vrací na konec šedesátých let a do divných časů normalizace. Vítr na předměstí je sugestivní básnická próza, která evokuje invazi vojsk zemí Varšavské smlouvy 21. srpna 1968. V Misii na čtyřech kolech Fibich vypráví o páteru Kaňkovském, který za normalizačních časů pracoval jako myč oken a výkladů. Dosud nepublikované autorovy povídky.

Už v první polovině 70. let se Ondřej Fibich (1954) podílel na vydávání neoficiálních tiskovin. Nejprve to byl časopis DRU, který založili se spolužáky z gymnázia. Časopis byl určený mladým autorům, kteří nesměli oficiálně publikovat. A nezůstalo pouze u časopisu. Ondřej Fibich založil samizdatovou edici Cor cordium. Jeho aktivit si ale začala všímat také StB a pod jejím tlakem musel v roce 1979 odejít z Prahy.

Oficiálně publikovat mohl Ondřej Fibich teprve na začátku devadesátých let. Pak postupně vychází jeho básnické sbírky, např. Země Jana Křtitele, Podoby soumraku, Pasovské elegie, Topografie, Pohanský les, Kniha poutníků, Okřesáno tmou nebo Upoutat mračna, básnický obraz Sidonie Nádherné. V novém tisíciletí pak Ondřej Fibich založil vlastní nakladatelství, které se zaměřuje na publikace věnované Karlu Klostermannovi, prácheňskému kraji a Šumavě. V roce 2021 dokončil svůj „opus magnum“ Cesty k Šumavě, knihu spirituálních esejů a svou básnickou i lidskou životní bilanci. 

Ludvík Němec: Zvonice

Advent je tady! V brněnském Besedním domě zní zvon naděje. Mezi posluchači je i Lada se svou matkou. Koncert má název Hudba za záchranu světa. Zdá se ale, že na záchranu už je příliš pozdě. Dosud nepublikovaná autorova povídka. 

Ludvík Němec je český prozaik a básník narozený v roce 1957 v Kyjově. Knižně debutoval už ve svých devatenácti letech s titulem Nejhlasitější srdce ve městě, jehož děj se odehrává v Mikulově, kde Němec vystudoval gymnázium. V Průvodci povětřím a tmou zase čerpal ze svých zkušeností, když pracoval jako průvodce v kasematech na hradě Špilberk. Na literární scénu se vrátil po sedmnácti letech se sbírkou povídek Láska na cizím hrobě, za kterou byl nominován na Magnesii Literu. Dlouhá léta působil jako slovesný dramaturg v brněnském studiu Českého rozhlasu.

Jaroslav Kovanda: Hlavně o tatínkovi, Kmín čili Kmínek

Dvě drobné prózy z časů autorova dětství, kdy Zlín už nebyl Zlín, ale Gottwaldov a ideálem mládeže pionýr Pavlík Morozov, který udal svého otce za krádež pytle obilí. Kovanda vzpomíná na svého tatínka, kamarády z dětství a stará místa, například koupaliště Baťák, kam se kluci z Letné chodili v létě koupat. Dosud nepublikované autorovy povídky.

Jaroslav Kovanda (1941) je absolventem Uměleckoprůmyslové školy v Uherském Hradišti. Během svého života působil v různých profesích – byl učitelem, korektorem, kulisákem, topičem, jevištním mistrem a scénografem. Od 60. let 20. století se věnuje literární tvorbě, je autorem řady básnických sbírek, například Za oknem Erben (1999), Legenda o Svedrupovi (2000), Odpolední klid (2001), Žádný žebř (2005), Výlet na Kost (2007), Jákobův dvoják (2013) nebo Za oknem Mitterrand (2020). Píše také poezii pro děti. Za román Gumový betlém byl v roce 2011 nominován na literární Cenu Josefa Škvoreckého.

V letech 1997–2006 Jaroslav Kovanda vydával a vedl časopis pro současnou poezii Psí víno, který se stal důležitým prostorem pro prezentaci mladé básnické generace. V současnosti provozuje malé nakladatelství JáSám.

Kromě literatury se intenzivně věnuje výtvarné tvorbě – malířství a sochařství. Žije ve Zlíně.

Jaroslav Kovanda: Želva, Odvážná povídka

Dvě vzpomínkové prózy z časů autorova dětství. V první vypráví o prázdninách v Archlebově a dobrodružství se želvou, kterou jim přivezl na sajdce bratranec Mojmír z Bulharska. V druhé vzpomíná – jako jeden z posledních pamětníků – na osudy rodiny Paprskových, která se po válce přistěhovala do čtvrtdomku u křižovatky Topolová – Krátká na zlínské Letné. Dosud nepublikované autorovy povídky.