Poučeni z krizového vývoje, Invaze, Tři stálice moderní české prózy, Kresbobásně

03234828.jpeg

Jan Kozák, Bohumil Nohejl, Josef Jelen, Jaroslav Matějka, František Stavinoha… Vzpomenou si čtenáři ještě na tato jména, která zářila na obálkách knih v 70. a 80. letech minulého století?

Poučeni z krizového vývoje

Nakladatelství Academia vydalo studii literární historičky Aleny Fialové nazvanou Poučeni z krizového vývoje. Jak název napovídá, tématem je období normalizace, a sice pohledem tehdejší oficiální prózy. Po invazi v roce 1968 bylo potřeba reinterpretovat, resp. retušovat novodobé československé dějiny. Do ideologického boje byla povolána stejně tak pop kultura jako umělecká literatura. A to vlastně už podruhé: po budovatelských 50. letech nastupovala nemravná 70. léta, kdy už snad nikdo z tvůrců nevěřil ideálům, pouze se přizpůsoboval politické objednávce. Ke slovu se dostala – slovy Zdeny Salivarové – „druhá, třetí až pětadvacátá garnitura ke všemu ochotných“. Knihy těchto autorů vycházely ve velkých nákladech, byly překládány do slovenštiny, ruštiny či bulharštiny a štědře honorovány. Přesto se však žádné z těchto děl nestalo trvalejší hodnotou české prózy, všechna upadla víceméně v zapomnění podobně jako většina jejich autorů.

Alena Fialové si ve svém pojednání všímá poetiky a typologie této tvorby. Na rozdíl od 50. letech v ní ubylo postav sabotérů, agentů a záškodníků. Přesto však kladný hrdina pocházel většinou z dělnického prostředí a zápornou figuru zosobňoval pomýlený intelektuál, který se tak dlouho odchyloval od stranické linie, až zasadil ránu lidu svou zradou roku 1968. „Děláte tam v tý Praze pěkný voloviny, jen co je pravda… My tady venku nemáme čas na ty vaše pražský hysterie a blázniviny… my musíme makat, aby příští jaro, až vám vychladnou hlavy… bylo co žrát!“ Těmito slovy zhodnotila události pražského jara předsedkyně JZD Anka Šandová v novele Hrdelní pře, která se stala předlohou jednoho dílu majora Zemana.

Invaze Československo 1968

Nakladatelství Mladá fronta vydalo publikaci Invaze. Československo 1968, v níž novinář Vladimir Vedraško zaznamenal vyprávění Alexandra Majorova, velitele sovětských okupačních vojsk. „Doufám, že při listování těmito stránkami se čtenář ujistí, že jsem se mu přišel vyzpovídat. A opravit některé detaily a ne zcela pravdivá fakta o československém dramatu roku 1968,“ říká dotyčný zamotávaje se sám do nepřesností, jež musejí editoři uvádět na pravou míru. Přesto však je ten pohled z druhé strany zajímavý, unikátní a důležitý pro pochopení celé věci. Knihu přeložil Pavel Weigel.

Tři stálice moderní české prózy

Neruda, Čapek a Kundera – na první pohled nesourodé trojhvězdí na nebi tuzemského písemnictví se stalo svorníkem studie literárního historika a estetika Aleše Hamana. Tři stálice moderní české prózy, jak se svazek jmenuje, shrnuje autorovy úvahy od konce 50. let po dnešek. Analyzuje v nich klíčová díla, jež zakládají významnou pozici této trojice nejen v českém, ale i světovém kontextu.

Kresbobásně

Jak poezii, tak výtvarné umění obsahuje sbírka Kresbobásně z pera Aleny Nádvorníkové. Členka Surrealistické skupiny navazuje na metodu psychického automatismu jak v kresbě, tak v textech svých „polospících básní“. „Je to Boulogneský lesík v katalepsii,“ mohli bychom parafrázovat výrok Marcela Prousta, který si umělkyně vetkla coby motto své starší sbírky. Knihu, doplněnou kresbami, jimiž autorka vyzdobila svůj pražský byt, vydalo nakladatelství Reel Prague.