Potřeboval jsem pohádku pro dospělé, kde se strach změní v radost a naději, říká ukrajinský literát

Vladimir Rafejenko
Vladimir Rafejenko

Ukrajinský ruskojazyčný básník a prozaik Vladimir Rafejenko se poprvé představuje českým čtenářům svým románem Dlouhé časy. Zpracovává v něm traumata z války v Donbasu.

„Ve městě se děje něco ďábelského – myslíte formování republiky?“ vykládají si postavy Rafejenkova románu Dlouhé časy a narážejí přitom na aktuální situaci ve městě nazvaném Z. Město se záhadným názvem můžeme ztotožnit s okupovaným Doněckem po vypuknutí hybridní války na východě Ukrajiny mezi proruskými separatisty a ukrajinskou armádou. Kniha s podtitulem městská balada vyšla roku 2017 současně v ruštině i ukrajinském překladu. V polovině dubna pak autor přicestoval do Prahy, aby za ni převzal Visegrádskou literární cenu Východního partnerství.

Vladimir Rafejenko: Dlouhé časy

„Lázeň je místo, kde se člověk ocitne nahý takový, jaký se octl na tomto světě. Lázeň je místo, kde nejsou okna a člověk se dívá do sebe, a právě na takovém místě se může střetnou sám se sebou,“ přibližuje Rafejenko svou motivaci, proč děj románu zasadil částečně do parní lázně ve městě Z, jejíž tajemství a ústřední roli ve válečném konfliktu čtenář postupně objevuje.

Odjezd jako cesta ke znovuzrození

„Začal jsem psát realistické povídky a nemyslel si, že by z toho mohl být román. Psal jsem knihu povídek o válce. Po druhé povídce jsem ale pochopil, že to nevydržím. Abych mohl napsat text a přežít to, potřeboval jsem pohádku pro dospělé,“ vzpomíná autor na léto roku 2014, kdy odešel z Doněcku, usadil se v Kyjevě a začal pracovat na textu, z něhož později vznikl román Dlouhé časy.

V 90. letech mohli ještě uralští spisovatelé kritizovat politiku, dneska už ne

Uralská literatura

Udmurti, Mordvinové nebo Komijci. Už jste o nich někdy slyšeli? Je překvapivé, jak málo se ví, nejen u nás, o evropských nejvýchodnějších menšinách. Přitom má jejich literatura i dějiny co nabídnout. Hosty ArtCafé byli baltista Michal Kovář a hungarista Jiří Novák, v jehož překladu právě vyšla kniha jednoho z nejvýznamnějších a nejoriginálnějších udmurtských spisovatelů.

„Právě v tomhle spočívá největší tajemství téhle války. Ze Z na Ukrajinu se člověk může dostat jenom tehdy, když bude zabit rukou ozbrojenců, rukama matrjošek v khaki,“ píše Rafejenko ve své knize. „Když jsem odjížděl z Doněcku, musel jsem nechat za sebou celý svůj odžitý život a narodit se znovu v jiném městě. Kyjev jsem neznal, neměl jsem tam přátele ani nikoho, kdo by mi mohl pomoci. Ocitl jsem se tam sám se svým traumatem a bolestí. Tato zkušenost je možná podobná zkušenosti umírání, ale zároveň je pokusem o znovuzrození v novém těle, v novém životě a s novým smyslem,“ přibližuju autor dodnes žijící v Kyjevě, jak se zrodil jeden z motivů jeho románu.

U nás ojedinělý hlas z východu Ukrajiny

„U nás jsou známí spíš autoři ze západní Ukrajiny, ať už to jsou Taras Prochasko, Jurij Andruchovyč nebo Taňa Maljarčuk. Případně tu jsou autoři, kteří působí v Kyjevě, ale v českých překladech je málo zastoupený východ země. Proto je pro mě pozitivní, že tady máme díky Rafejenkovi autentický, syrový hlas z oblasti, kterou známe asi nejméně," přibližuje ukrajinistka Tereza Chlaňová, která spolu s Jekaterinou Gazukinou přeložila román Dlouhé časy do češtiny.

Z médií východoukrajinskou každodennost neznáme.
Tereza Chlaňová

„O Donbasu, Doněcku a válce na východě Ukrajiny vzniká v současné době celá řada knih. Patří sem knihy částečně dokumentární, reportážní, ale i romány nebo poezie. Autorů, kteří o této tematice píší, je mnoho. V románu Dlouhé časy na mě ale zapůsobila absurdita hlavní dějové linky. Kniha je snová, opilecká, surrealistická a to je pro mě lepší vykreslení hrůz války, než hyperrealismus,“ míní Chlaňová.

Rafejenko už dříve získal dvě ceny (Ruské prémie) pro ruskojazyčné spisovatele, kteří nemají ruské občanství. V současnosti začíná ale publikovat v ukrajinštině. „Když se mě ptali po obdržení první Ruské prémie, proč se nepřestěhuju k nim do Moskvy, řekl jsem jim, že jsem ukrajinský spisovatel. Ano, píši rusky. Ano, má mateřština je ruština, ale jsem zakořeněný v prostředí, které je hluboce ukrajinské,“ vysvětluje Rafejenko a dodává: „Pochybuju ale, že v nejbližších letech budou moct mé texty vyjít v Rusku.“


Jak byl román přijatý na Ukrajině a v Rusku a jaký je největší mýtus východní Ukrajiny? Poslechněte si celý záznam ArtCafé, jehož hostem byl ukrajinský spisovatel Vladimir Rafejenko. Ve druhé části pořadu zazní rozhovor Anrey Makýšové Volárové z bratislavského Rádia Devín s režisérem Teodorem Kuhnem o jeho oceněném hraném debutu Ostrým nožem, který nedávno vstoupil do českých kin. Hudební doprovod složený z novinek z alternativní elektronické scény vybíral Josef Sedloň:

Spustit audio

Související