Poslechněte si před derniérou zpěvy z polonin

Tentokrát nejde o slavnou muzikálovou verzi, ale o originální mozaiku představující nekanonický obraz legendárního Nikoly. Inscenace je přioděna do folklórního hávu. Mladíci z Nikolova kraje si hrají na legendárního hrdinu mezi sebou. Kdo letos bude Nikolou a kdo Eržikou? Tuto čest bude mít ten nejlepší a nejhbitější. Za neustálého zpěvu a tance se odvíjí Nikolův příběh, jehož hrdiny ztvárňují střídavě herci a loutky. Hrdina nakonec sice zemře, ale tím nic nekončí, napřesrok bude Nikolou zase někdo jiný.

Příběh se nesnaží najít nějaké skryté nebo senzační epizody z Šuhajova skutečného života, naopak odhaluje jeho jednoduchost. Sláva velkých činů vyrostla více z legend a povídaček. Inscenace se soustředí na formu jeho ztvárnění. Odtud pramení její hravost a nápaditost. Výrazně barevné a stylizované loutky kontrastují s jednoduchým oděvem živých herců - venkovanů. Jednoduchá scéna je tvořena z několika šikmých plošin, které jsou mobilní, mohou se přeskupovat a vytvářet nová prostředí: od svatebního stolu po vězení, krámek nebo poloninu. Tento mobiliář doplňují pouze lana visící od stropu, která se dají rozhoupat, umožňující rychlý pohyb loutek po scéně, jindy představují les.

Studenti tedy probouzí divákovu imaginaci a překvapují metaforickou proměnou předmětů. Nevyhýbají se ani postupům stínového divadla, využívají také velmi vtipně animovaný film. Objeví se také maska, a to při působivém ztvárnění bosorky. Zkrátka: studenti se vyřádili, sami si zazpívali, sami muzicírovali. Ve všech alternativách využili divadelní prostředky.