Poslechněte si, jak se z Rybovy České mše vánoční stala „Rybovka“
„Školská zařízení jsou v posledním tažení, všechno jde nazpět a tak vlažně,“ poznamenal kantor a regentschori Jakub Jan Ryba do školního deníku v roce 1794. Dva roky nato zazněla ve starorožmitálském kostele poprvé jeho Česká mše vánoční.
Příběh jejího vzniku přináší pořad Zpěvy se musejí zvučným hlasem, vejřečně konati. Pokus o rekonstrukci životního období, v němž Ryba své Hej, mistře komponoval, vychází z Rybových deníků a jeho dalších osobních spisů. Rybovskou expozici v Podbrdském muzeu v Rožmitále pod Třemšínem jsme prošli s Ivanou Hoyerovou ze Společnosti J. J. Ryby. A v podání členů DRDS uslyšíme Rybovo varování před pověrami a šerednými mamiči z naučného spisku pro školní mládež Radovánky nevinných dítek o vánocích.
Proměnu Rybovy České mše vánoční v symbol a rituál českých Vánoc zkoumá pořad Co se zdávna zvěstovalo. Čím se otiskla do naší kolektivní paměti a proč se identifikujeme právě s ní, byť není jediná svého druhu?
Odpověď hledáme v pamětech Aloise Jiráska, v Baarově Paní komisarce, v básni Kouř marihuany od Jaroslava Seiferta, v úvaze o pastýřích od Josefa Kroutvora a v esejích Martina C. Putny a Karla Miloty, který Rybovu mši chápe jako betlém pro radost, vyřezaný ctižádostivým intelektuálem, jehož osud zasadil do provincie.
Filozofující úvahy literátů srovnáme s poznatky, které z řeči Rybovy hudby vyvozuje dirigent Vojtěch Spurný. Zalistujeme s ním partiturou Rybovky, kterou jako editor připravil k novému vydání a podle které nahrál tuto mši pro Český rozhlas. A uzavřeme absurdní epizodou druhého života Rybovky, příběhem dvou studentů, ze kterých žertovná parafráze textu Hej, mistře udělala v komunistickém Československu politické vězně.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
