Posláni na sever. Jak se žilo Čechům, kteří museli odjet na nucené práce do Norska?

„Výzkum začal na oddělení skandinavistiky na Karlově Univerzitě. Naši studenti se učí hlavně jazyk a literaturu, ale mají zájem i o ten třetí pilíř – kulturu a historii. Hledala jsem tedy téma, které by propojilo česko-norské vztahy. Dlouhodobě jsem znala jeden starší česko-norský pár, který se seznámil za války, kdy dotyčný byl nuceně nasazený v severním Norsku. Pak jsem zjistila, že v Norsku byly nasazené tisíce zahraničních pracovníků z různých částí okupované Evropy a tak jsem ke spolupráci přizvala i kovaného vojenského historika Zdenka Maršálka,“ líčí počátky projektu Vendula Hingarová. 

Suvenýry z pozůstalosti

„Do Norska se navíc dostalo i několik amatérských fotografů, kteří měli sebou fotoaparát. K našemu překvapení ho mohli používat a dokumentovali jednak život nuceně nasazeného dělníka, krásy norské přírody i přátelství s Nory a s dalšími zahraničními dělníky. Fascinace Norskou krajinou a krásou je ze snímků zřetelná. Některá fotoalba nasazených spíše připomínají dovolenou než několikaletý nucený pracovní pobyt,“ popisuje nordistka.

Nuceně nasazení Češi v dalekém Norsku. Pozůstalost J. Lébl, J. Novotný, J. Malý|foto:V. Hingarová / FF UK / 

Okolnosti ale nic takového nepřipomínaly. „Náročné byly již arktické podmínky samy o sobě, k tomu se přidávala chatrná výstroj, nedostatečná strava a stísněné ubytování, většinou hromadně v dřevěných barácích, které se daly jen stěží vytopit. K tomu výhrůžky a tresty ze strany německých nadřízených. Strava byla nedostatečná, a to jak z pohledu prosté kalorické hodnoty, tak i složení. Chyběla čerstvá zelenina a ovoce, suroviny byly často staré, zatuchlé. Svoji roli sehrála i nezvyklost – na německé eintopfy mladí hladoví Češi prostě nebyli zvyklí. V prvních měsících sice měli čeští dělníci stejné stravní dávky jako pracovníci němečtí – z pohledu německé administrativy totiž přicházeli z Říše. To se ale brzy změnilo. Jídelníček byl poté jednotvárný a většina jídel byla doslova břečkou. S blížícím se koncem války se dávky dále snižovaly a suroviny byly zaměňovány za náhražky,“ vysvětluje historik Zdenko Maršálek.

Dodává: „Ovšem sami Norové brzy pochopili, že nuceně nasazení jsou stejnými oběťmi okupantů, a že jsou všichni doslova na jedné lodi. Vzpomínky na pomoc a vstřícnost místních se objevují v takřka všech vzpomínkách a deníkových záznamech, které se k nám dostaly.“

Výzkum probíhá v rámci projektu Česko-severská memorabilia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy je financován Fondy EHP.