Popelka, Špaček a Sekera – inspirativní trojice zahrála se SOČRem koncert Bohuslava Martinů

10. říjen 2021

Na sobotu 9. října připravili rozhlasoví symfonikové program z hudby české a německé. Ke spolupráci na Koncertu Bohuslava Martinů přizvali vynikající sólisty, houslistu Josefa Špačka a klavíristu Miroslava Sekeru. Dále byl na programu Vážný zpěv od Wolfganga Rihma a 3. symfonie F dur Johannesa Brahmse. Dirigoval šéfdirigent Norského rozhlasového orchestru v Oslu a od příští sezony šéfdirigent SOČRu Petr Popelka.

PROGRAM

Bohuslav Martinů: Koncert pro housle, klavír a orchestr H 342 (video)
Wolfgang Rihm: Ernster Gesang (video)
Johannes Brahms: Symfonie č. 3 F dur, op. 90 (video)

Symfonický orchestr Českého rozhlasu
Petr Popelka – dirigent
Josef Špaček – housle
Miroslav Sekera – klavír

Martinů býval sám houslistou, technické a výrazové možnosti houslí a klavíru znal nejdůvěrněji. Koncert, který složil roku 1953 v New Yorku, nese typické rysy pozdní tvorby svého autora. Kombinuje neklidné plochy i prosté melodie, oproti jiným skladbám z té doby je však tradičněji pojatý, má výrazné tonální ukotvení.

Pro druhou část večera byl určující vztah současného autora k tvorbě jednoho z velikánů hudební historie. Žijící klasik německé hudby Wolfgang Rihm napsal Ernster Gesang, Vážný zpěv, v 90. letech minulého století na podnět dirigenta Wolfganga Sawallische jako skladbu specificky určenou k provedení před hudbou Johannesa Brahmse. Po několik měsíců se proto zaobíral písněmi a klavírními skladbami z Brahmsova pozdního období. Posléze došel k Brahmsovu poslednímu vokálnímu dílu Vier Ernste Gesänge – Čtyři vážné zpěvy, které reflektuje na základě vybraných biblických textů téma smrti. A v tom okamžiku se Rihmovi celá práce propojila se vzpomínkou na jeho nedávno zesnulého otce. Rihmovo introvertní, lyrické dílo připraví atmosféru pro jednu z Brahmsových vrcholných skladeb.

Miroslav Sekera, klavírista

Symfonii č. 3 F dur napsal Johannes Brahms v létě roku 1883 v lázeňském městě Wiesbaden. Když za ním na podzim toho roku přijel do Vídně Antonín Dvořák, přehrál mu Brahms u klavíru první a poslední větu nové symfonie. Pražský přítel se pak v dopise společnému berlínskému nakladateli Simrockovi nechal slyšet, že symfonie předčí předchozí dvě – a i kdyby snad ne v síle koncepce, tak v kráse určitě!

autor: SOČR

Související