Poničily ji požáry i povodně. Teď v opravené Šlechtově restauraci pracují restaurátoři
Desítky let zavřenou a chátrající kulturní památku, Šlechtovu restauraci ve Stromovce, plánuje Praha příští rok otevřít veřejnosti. Původně lovecký letohrádek z konce 17. století zažil období slávy jako Královská dvorana nebo oblíbená restaurace s tradicí půlnočních polévek. Dlouho očekávaná a odkládaná rekonstrukce objektu začala v červnu 2017. Teď Praha našla provozovatele restaurace a památku chce, alespoň zčásti, otevřít příští rok na jaře.
Letopisci zaznamenali, že stavbu letohrádku v letech 1689 až 1692 inspirovala příhoda císaře Leopolda I. Jednoho dne ho totiž během lovu v oboře zastihl silný déšť, a protože se neměl kam schovat, celý promokl. Památkářka Petra Hoftichová objekt, který pro císaře postavila česká komora, označuje za skvost barokní architektury. A jeden z autorů projektu rekonstrukce, architekt Mikuláš Hulec z atelieru Hulec & Špička Architekti o původním letohrádku říká: „Stavěl ho zřejmě někdo ze stavební huti, která těsně před tím postavila Trojský zámek na druhém břehu Vltavy. Autora tu ale přímo neznáme. Součástí stavby byl veliký sál a k tomu grotta, kde byla kašna a bohatá malířská výzdoba."
Na začátku 19. století se královská obora otevřela veřejnosti, mimochodem to tehdy se vžil název Stromovka, a letohrádek se proměnil v restauraci. V roce 1883 si objekt pronajal Václav Šlechta, jehož rodina provozovala restauraci až do 2. světové války. Následovalo znárodnění, v roce 1958 prohlášení Šlechtovky za památku a následně její uzavření. Už tehdy byla v havarijním stavu, jenže na přelomu 70. a 80. let přišly ještě dva ničivé požáry a v roce 2002 povodně. Voda u letohrádku tehdy dosahovala do výšky čtyř metrů. „Vedle Šlechtovy restaurace stálo torzo klasicistního domečku, kde byly původně kuchyně, a to v době povodní spadlo, takže domeček se teď staví znovu," říká architekt Mikuláš Hulec.
V hlavním sále jsme si s Janem Munzarem, jednatelem restaurátorsko - sochařské a stavební firmy PRACOM, prohlíželi poničené fragmenty původní výzdoby. Především stropní fresku Apollón ve slunečním voze z roku 1691… „V současné době není možné provádět přímé restaurování. Malby nejdou bez většího poškození vyčistit."
Odborníci se tedy shodli, že vytvoří kopii výmalby a tu původní zakonzervují až do doby, než nové technologie umožní ji restaurovat. Což může být klidně za několik desítek let. Nejcennějším prostorem objektu je umělá krápníková jeskyně grotta. Ta zůstala zachovaná v podobě z 19. století, restaurátoři ji ale vrátí její původní, barokní vzhled.
„Dominantu tohoto prostoru tvoří stropní výzdoba, která je tvořena ze skla a mušlí," popisuje Jan Munzar. Kromě toho jsou součástí výzdoby perlorodky a srdcovky a tři druhy různě barevných skleněných úlomků. „Tato sklíčka si necháváme dělat v malých sklárnách na severu Čech."
Do grotty se vrátí také pískovcová kašna a dlažba. A památkářka Petra Hoftichová dodává: „V Praze tolik grott není. Grottové stěny můžeme najít třeba v Troji, kde se teď také restauruují. Nejstarší grottové prvky jsou pak ve Valdštejnské zahradě."
Šlechtovka se bude zprovozňovat postupně. Jako první má být zpřístupněné venkovní posezení a dál i restaurace, kavárna v prvním patře nebo altán. „Pro nás je architektonicky nejdůležitější sál s grottou. Záleží nám na tom, aby byl sál sálem, a ne hospodou," dodává architekt Daniel Špička.
Rekonstrukce vyjde na zhruba 120 milionů korun a architekt Mikuláš Hulec závěrem dodává, jakou podobu Šlechtovka bude mít: „Hlavní záměr je navrátit ji do stavu, ve kterém byla na přelomu 19. a 20. století. Vznikne velká zahradní restaurace s kolonádou a venkovním výčepem a také kavárna na terase. Především se ale znovu obnoví nejcennější sál s grottou, kde by se mohly pořádat svatby, komorní koncerty a podobně."
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
