Pomalu odkládám karikaturní masku, je to výsledek sebepoznání a nalézání vnitřní síly, říká frontman Vltavy Robert Nebřenský

Skupinu Vltava proslavila písničky o prasátku, co nemá hlad, o zajíci s touhou přiložit se ke koze anebo o „formativní“ trojici Marx – Engels – Beatles. Za hravými, často veselými písněmi s lehce surreálným nádechem se ale skrývá velká dávka melancholie, reálných prožitků a někdy také dlouhé roky pilování finálního textového i hudebního tvaru.

„Že bych napsal píseň v jednom kuse, to se mi stalo snad dvakrát třikrát za život. Někdy mi to trvá i desetiletí, na poslední desce Spass Muss Immer Sein je písnička postavená na podnětu starém třicet let,“ poukazuje Robert Nebřenský na píseň Do vody dál! Je o smrti, a Nebřenský měl dlouho pocit, že jako mladý muž nebude v tomto směru coby interpret věrohodný. Dlouho – doslova celý život – si v sobě nese i téma chybějícího, nikdy nepoznaného otce. Do uspokojivého tvaru se mu písničku s názvem Tati, haló podařilo dotáhnout až nedávno, v době, kdy už sám byl několik let otcem. „K tátovu zmizení jsem nakonec našel chápavý vztah. Když píseň vyšla, ukázalo se, že podobné téma trápí spoustu lidí. A ti mi teď říkají, že Tati, haló pouští svým tátům na hřbitově.“

Být ohromen nápadem

Psaní textů Nebřenský přirovnává k práci vědecké. „Když se řekne, že je něco věda, nahání to hrůzu. Jde ale o to, že text musí být stejně jako věda přesný, dokazatelný. Důkaz nacházím v emocionálním zásahu posluchače. Nejprve ho zkouším na sobě, musím být nápadem vnitřně ohromen,“ popisuje okamžik, kdy se mu zjeví neznámý kus vesmíru.

Robert Nebřenský s novým albem Spass muss immer sein|foto:Klára Škodová, Český rozhlas

Humor, jednu ze základních stavebních jednotek písní, zkouší vidět ve všem kolem sebe. Stále méně často ho ale používá jako zbraň, jak před světem odclonit sebe a vlastní zranitelnost. „Karikaturní masky a vrstvy postupně odkládám, je to výsledek sebepoznání a nalézání sebedůvěry a vnitřní síly. Masku jsem používal vědomě, bál jsem se, jak by to dopadlo, kdybych byl přistižen takový, jaký jsem. K mládí to, myslím, patří, ale když to dělají i lidé vysoce zralí, je to trapné. I mně bývá nepříjemné, když zjistím, že mluvím s někým s maskou.“

Ve Vizitce hovořil také o tom, proč na albu Spass Muss Immer Sein občas zazní satirická slovenština, proč už se v podstatě nepohybuje v herecké partě Divadla Sklep anebo v čem ho zaujalo natáčení remaku belgického komediálního seriálu o rakovině Smysl pro tumor, v němž dostal roli lékaře. „Scénář napsal autor, který sám rakovinou onemocněl. Vypráví to s nadhledem, moudře a autenticky a dává stejně nemocným lidem naději dobrého konce.“