Pomáháme všem a každá vybraná koruna jde potřebným, zdůrazňuje ředitelka Konta Bariéry

Připomíná, že Konto Bariéry vzniklo v roce 1993 s heslem, že lidé s handicapem patří mezi nás a jsou součástí života naší společnosti. Nadace jim přispívá na osobní asistence, odlehčující péči, rehabilitace, nejrůznější pomůcky a další nezbytnosti.

Čtěte také

Ve sbírce pro Natálku se vybralo 200 tisíc korun

„Každá koruna jde potřebným. Nemyslete si, že si za to vaříme kafíčko. Nadace si musí na svou režii vydělat, to není vůbec lehké, ale peníze, které posbíráme, jsou vždy stoprocentně určeny těm, o kterých mluvíme,“ zdůrazňuje.

Současná protiepidemická opatření dopadají i na děti s autismem, které mnohdy trpí tím, že nechodí do školy. Jak pandemie nemoci covid-19 zasáhla Konto Bariéry? „Doba je to opravdu blbá, neuměla jsem si to představit a není to žádná prkotina. Ale musím říct, že na štědrosti lidí se to vůbec neprojevilo,“ uvádí.

„Nechci jmenovat, ale jedna firma, s níž máme firemní fond, tak hned loni v dubnu řekli, ať rozdělíme půl milionu na nejvíc covidem postižené. Najděte šest až deset organizací a dejte jim, co potřebují,“ popisuje Jirků.

Pomáháme všem

Nadace má příjmy z různých zdrojů, jedním z nich je celkem třináct firemních fondů. „Spravujeme peníze za firmy, které nám dají nemalou částku, a my je učíme dělat charitu. Nenecháme je, aby peníze dávaly na blbosti, ale na to, co je opravdu potřeba. A ony se to učí a dělají to strašně rády,“ dodává.

Čtěte také

Autismus se projeví přibližně u procenta populace. Jeho vznik i léčba je pro vědce stále záhadou

Čtvrtina peněz pochází od drobných dárců a další čtvrtina od sponzorů, kteří například mohou poskytnout peníze na zakoupení automobilu pro potřebnou rodinu.

„Máme heslo, že pomáháme vždy a všem. My opravdu na radě Konta Bariéry projednáme každou žádost, která přijde, a každý dostane nějakou pomoc. Nemůžeme třeba zaplatit celý vozík, ale musíme lidem pomoci, jak dál. Jsou zde i další nadace nebo zahájíme sbírku,“ vysvětluje ředitelka Nadace Charty 77.

Jirků se v minulosti ohrazovala proti kritice neziskových organizací, charita prý nejsou žádní darmožrouti.

„Fakt to umíme, jsme věcní, rychlí. Popravdě řeknu, že největším donátorem v sociální oblasti je stát. Ale má škatulky, do kterých se musíte vejít. Já se vždy snažím, aby se do ní ta žádost vešla, to je výhoda nadace, že jsme pružní. Chodím do práce – i když v mých letech už někdy s únavou – hrozně ráda a těším se, kolika lidem zase pomůžeme. Taková je to práce,“ uzavírá.

Měl by stát více využívat služeb neziskových organizací? Poslechněte si v záznamu Interview Plus.