Polské filmy na Mezipatrech ukazují, jak tamní nepříznivá politická situace dopadá na queer komunitu

Plakát festivalu Mezipatra 2020|foto:Tiskový servis festivalu Mezipatra

Letošním tématem queer filmového festivalu Mezipatra je Zotavení. Ředitel festivalu Pavel Bicek říká: „My jako queer lidé jsme v životě z různých ochranných důvodů museli skrývat sami sebe. Museli jsme editovat svoje vlastní chování. Museli jsme měnit to, jak vystupujeme, o čem mluvíme, co můžeme a nemůžeme říct.“ Aktuální téma festivalu má podle Pavla Bicka vést k uvědomování si toho, že tento problém existuje i nadále. Stále jsou tu mladí lidé, kteří vyrůstají v nepříliš liberálních kruzích, kde i dnes prožívají to, že nemůžou být sami sebou.

Organizátoři Mezipater společně s kolegy z varšavského LGBT Film Festivalu vybírali krátké polské filmy tak, aby jejich prostřednictvím upozornili na současné politické klima v Polsku. „Myslím si, že je důležité, abychom tuto situaci připomínali a abychom polským tvůrcům a tvůrkyním, kteří se queer tématy zabývají, ukázali podporu tím, že promítneme jejich filmy,“ dodává Bicek.

To co se děje v mé zemi přináší spoustu bolesti.
Agata Korycká

Jedním z filmů uvedených na festivalu Mezipatra je snímek Na břehu Visly polské režisérky Agaty Korycké. Jde o milostný příběh mezi dvěma ženami odehrávající se na pozadí protestů pravicových extremistů. Agata Korycká tak připomíná, že queer láska a politika k sobě nemají nikdy daleko. „V mém filmu se objevují události, o kterých nyní můžete slyšet – stávka žen a kontroverzní událost pochod nezávislosti,“ říká režisérka.

Agata Korycká dodává, že v ženách vidí určitou protiváhou k nacionalismu, rasismu a fašismu. Hlavní postavou jejího filmu je ostatně také žena, policistka a zároveň lesba. „Měla jsem pocit, že chybí jeden spravedlivý člověk, který bude přistupovat citlivou cestou k tomu, co se děje,“ říká Korycká.

V současném Polsku se filmy s queer tématikou potýkají s obtížemi stran financování i distribuce. Podle odborníka na polskou kinematografii Petra Vlčka se tyto filmy objevují především mimo mainstream. Jsou to snímky, které vznikají třeba na škole, kde je prostředí obecně liberálnější. „Pokud vím, tak lidé, kteří jsou nastaveni proti LGBT komunitě, tyto filmy ignorují. Říkají například, že vůbec neexistují. Takové reakce jsou podobné i u filmů, které například nějakým způsobem kritizují polskou církev,“ dodává Vlček.

Podle Vlčka filmy představené v rámci cyklu Polsko jest queer skvěle reprezentují současnou polskou queer komunitu: „Ve všech třech se objevují hrdinové, kteří bojují proti heteronormativitě, proti většinové společnosti.“