Polská inscenace Mein Kampf varuje před sílícími fašistickými tendencemi v Evropě
Kolik nenávistných slov dělí od celosvětové katastrofy současnou společnost? Nad touto otázkou se zamýšlí mladý polský režisér Jakub Skrzywanek, který se v Teatru Powszechném rozhodl k odvážnému, ale zároveň kontroverznímu rozhodnutí – k uvedení adaptace knihy Mein Kampf.
Inscenátoři se rozhodli analyzovat jazyk, aby odhalili, do jaké míry se jeho slova shodují s dnešním jazykem nenávisti a se sílícími fašistickými tendencemi v Evropě. Inscenace Mein Kampf byla uvedena na 4. ročníku mezinárodního festivalu Palm Off Fest.
V jaké situaci se nachází režisér, který má potřebu chopit se knihy, jako je Mein Kampf? Jaké je vaše smýšlení o světě, že jste se rozhodl publikum konfrontovat s tímto textem?
Můj pocit ze společnosti a ze světa je odrazem toho, s čím se teď potýkáme v Polsku. Otázka potratů v Polsku je čím dál tím problematičtější a za chvíli to možná dospěje tak daleko, že možnost tohoto zákroku brzy nebude v naší zemi možná ani v případě ohrožení života. Polsko se stává zemí, kde mohou pochodovat po ulici fašisté za souhlasu policie a politiků. Jsme zemí, kde vládnoucí strana hlásí svůj národně socialistický program za posvěcení církve. Já jako režisér mám potřebu doslova zakřičet na všechny okolo sebe, že to už tady jednou bylo, že s takovou nenávistí jsme se v Polsku a v Evropě potýkali, a chci všem připomenout, jakou katastrofu tato nenávist tehdy způsobila.
Čili máte reálnou obavu, že rétorika obsažená v knize Mein Kampf se do střední Evropy, a nejen střední Evropy, skutečně vrací.
Ano mám, a to nejen na základě příkladů, které už jsem uvedl, ale důkazem je i to, že Mein Kampf je kupříkladu v Polsku veřejně dostupný na internetu, a nejen v Polsku, ale v celé Evropě. K tomuto názoru mě vedou i veřejná vyjádření evropských politiků, kteří se kupříkladu o uprchlících vyjadřují jako o nositelích nákazy a nemocí. Tato nebezpečná rétorika se skutečně vrací a mnoho lidí jí věří.
Jak jste s tímto textem pracoval, jaké rešerše jste podstoupil, s kým jste to konzultoval a měl jste k ruce třeba i tým právníků, se kterým byste se radil o uvedení tohoto titulu?
Čtěte také
Samotná dramaturgická práce na adaptaci tohoto textu byl velmi dlouhým procesem. Hned na začátku jsem se obrátil na divadelního profesora Niziołka, který se odborně věnuje tématu prezentace holocaustu v polském divadle, a byl to on, kdo mi ukázal cestu, jak k této knize dramaturgicky přistoupit. I přesto že je naše inscenace výslovně protifašistická a jejím cílem je upozornit na nebezpečí fašizace společnosti, báli jsme se, že bychom mohli být nařčeni z propagace fašismu. Proto jsme povolali tým právníku, se kterým jsme tuto otázku konzultovali. Také jsme spolupracovali s celou řadou odborníků, kteří zkoumali překlady této knihy a její historický kontext. Lidí, kteří nám pomáhali se s knihou Mein Kampf vypořádat, bylo skutečně hodně. Nakonec jsme se rozhodli, že v inscenaci zazní slova pouze z této knihy. Proces příprav na zahájení zkoušení pak trval celý rok.
Za tu dobu, kterou jste s knihou a její adaptací strávil, nebyly chvíle, kdy jste si třeba říkal, že toto už je přespříliš a chtěl jste toho nechat?
Naopak, čím víc jsem se textem zabýval, tím víc bylo patrné, jak se jeho rétorika shoduje s rétorikou současných politiků. A bylo mi jasné, že na to musím skrze inscenaci upozornit. Po uvedení Mein Kampf v Polsku se objevily ohlasy ve světových médiích – například v Der Freitag, The Financial Times nebo The New York Times – která naše dílo pochopila. Na druhu stranu jsme ale byli konfrontováni s reakcemi z pravé strany politického spektra, v jejímž případě převažovala kritika a ta také ovlivnila vnímání díla současnou polskou vládou.
A jak tedy inscenaci Mein Kampf Teatru Powszechného vnímá polská vláda? A jak diváci?
Polský ministr kultury mě označil za naprostého šílence žijícího mimo realitu, který si podle něj zkrátka neuvědomuje, že přeci v Polsku fašismus není. A k tomuto postoji se pak váže cenzura, v tomto případě ekonomická. Ministerstvo kultury tuto inscenaci finančně nepodporuje, stejně tak ani Polský institut v Praze ani Institut Adama Mickiewicze. Naopak ze strany diváků jsme se setkali s mnohem větším pochopením. Naše představení jsou vyprodaná a diskuze kolem inscenace je velmi živá. Diváky Teatru Powszechného je těžké něčím vyprovokovat, ale tady se diskuze skutečně rozproudila. O inscenaci už byla napsána zhruba stovka fejetonů a recenzí. Diváci si i díky ní začínají uvědomovat, v jaké situaci se v dnešním Polsku nacházíme.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Psí voják Filip Topol. Portrét hudebníka, básníka a sebevraha životem
-
Miloš Doležal: Čurda ze Staré Hlíny – příběh parašutisty. Jedna zrada, stovky českých životů
-
Případy Sherlocka Holmese, otce Browna, slečny Marplové a dalších anglických detektivů
-
Richard Brautigan: V melounovém cukru. Psychedelický román, který uchvátil generaci hippies
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.