Pokud chci psát o velkých hnutích mysli, užívám všední slova

Roy Jacobsen (nar. 1954) je jedním z nejvýraznějších současných norských spisovatelů. Dosud publikoval téměř dvě desítky titulů, mezi nimi povídkové sbírky, romány, knihy pro děti. Upozornil na sebe hned svou debutovou sbírkou povídek Fangeliv (Vězeňský život) z roku 1982, ve které prokázal velký vypravěčský talent a současně ukázal směr, kterým se ponese celá jeho další tvorba.

Většina Jacobsenových knih je zasazena mezi území Helgelandského pobřeží, kde žila autorova rodina, a městem Oslo, kde žije autor. Na jedné straně se pohybujeme v prostředí malých komunit rybářů a námořníků, kteří se upínají k moři jako zdroji obživy i nebezpečí, na druhé straně stojí společnost městská, snažící se o přežití, jemněji řečeno o soužití.

Hrdiny knih jsou lidé, kteří stojí mimo hlavní proud, outsideři, jejichž chování a jednání autor nekritizuje, nehodnotí, nemoralizuje, pouze sleduje a – jak sám říká – snaží se je pochopit.

Roy Jacobsen se kromě spisovatelské dráhy se zabývá také překladem staroseverských ság do moderní norštiny. Staroseverská literatura je pro autora celoživotní inspirací, vedla ho mimo jiné k napsání románu Frost (Mráz), za který byl v roce 2003 nominován (opakovaně) na cenu Severské rady za literaturu. V češtině vyšly dosud čtyři autorovy romány.