Pohled zpět a Kde básníkům se poroučí

7. červenec 2004

Malé, ale velmi aktivní pražské nakladatelství Akropolis vydalo v jednom svazku dvě knihy manželů Bernardových. První část představují memoáry Růženy Volínové-Bernardové nazvané Pohled zpět. Život ve vírech 20. století. Letos dvaadevadesátiletá autorka předkládá kultivované vzpomínky na svůj nesmírně dramatický život, který obsáhl téměř celé 20. století (a pokračuje i ve století jedenadvacátém).

Podobu jejího života určily především dvě historické události: druhá světová válka a únorový převrat v roce 1948. V obou případech jí bezprostředně hrozila smrt. Poklidný prvorepublikový život byl náhle přerušen v roce 1938 okupací pohraničí a vzápětí v březnu 1939. První zlom její existence jako by byl téměř scénou z románu Žert Milana Kundery: Volínová napsala po uzavření německo-sovětské smlouvy o neútočení v srpnu 1939 dopis kamarádovi, v němž vyjadřovala svůj negativní názor na tuto smlouvu. Tento dopis se dostal do rukou gestapa a vedl k vyšetřování autorky. Podařilo se jí dostat z vyšetřovny v Petschkově paláci a poté uprchnout na Slovensko. Nakonec však byla chycena a strávila v nacistickém vězení šest měsíců. Za vyslovení názoru v soukromém dopise byla potrestána nejen těmi šesti měsíci, ale zejména strachem, co s ní bude dál. Ihned po skončení války se provdala za sociálního demokrata Viléma Bernarda, jenž se však v období mezi květnem 1945 a únorem 1948 stále více odkláněl od proudu, který v sociální demokracii představoval Zdeněk Fierlinger, spolupracující s komunistickou stranou. V atmosféře stupňující se nesvobody se manželé rozhodli pro útěk do exilu: 12. května se jim podařilo se dostat do Anglie. Vilém Bernard se stal významným představitelem Československé sociálně demokratické strany v exilu a působil v BBC. Jeho žena pracovala většinou jako učitelka. Oba se dočkali listopadu 1989 a možnosti podívat se po dlouhých desetiletích do Československa. Jejich prvotní radost postupně opadávala; ztráta nadšení souvisela s vývojem v sociální demokracii u nás: o její podobě rozhodovali a rozhodují mnohdy lidé, kteří byli pro Bernardovi příliš spjati s totalitním režimem.

Obálka knihy

Druhou část přítomné knihy tvoří studie Viléma Bernarda Kde básníkům se poroučí, s podtitulem O české literatuře za komunistické nadvlády. Tento text vyšel poprvé knižně v roce 1957 v exilové edici Sklizeň svobodné tvorby ve švédském Lundu. Bernard reflektuje českou oficiálně vydávanou literaturu první poloviny 50. let, především díla přiřazovaná k metodě socialistického realismu. Vzhledem k tomu, že píše o české literatuře z Anglie, překvapí informovanost, jakou měl v exilu o poměrech v Československu té doby. Velkou pozornost věnuje zejména procesu tzv. tání v polovině 50. let, v souvislosti s konáním XX. sjezdu KSSS a II. sjezdu českých a slovenských spisovatelů. Správně poukazuje na podřízení české literatury politice totalitního režimu a ve vydávání děl některých do té doby zakázaných autorů, v první řadě Halase, Seiferta, Tomana, starších knih Závadových, Nezvalových či Bieblových, vidí prolamování cenzury a nesvobody v uměleckém tvoření. Další vývoj ovšem ukázal, že naděje spojované s tzv. odhalením Stalinova kultu byly marné. Události kolem roku 1956 přesto patří ke krokům, které vedly k postupnému zeslabování síly totalitního režimu, což nakonec způsobilo jeho pád. Bernardův text je svědectvím podrobných analýz procesů v literatuře 50. let, který dokázal podnikat exulant daleko od své vlasti.

Recenze doc. Michala Bauera

Literární matiné je pořad, který na svých vlnách vysílá ČRo České Budějovice. Internetovou podobu celého pořadu najdete zde.

autor: Hana Krejčová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?