Mám rád číslo tři aneb O třech PF Jiřího Pavlici, uměleckého vedoucího Hradišťanu

31. prosinec 2021

Vyslovíme-li jméno Jiří Pavlica, většině z nás se vybaví Hradišťan a některá z jeho písní, v pravém slova smyslu populárních (Modlitba za vodu, Pozdraveno budiž světlo), krásné jsou i zhudebněné staroslověnské doteky pramenů křesťanství a naší kultury z Velké Moravy. Ve vltavských Osudech teď máme možnost slyšet, jak houslista, hudební skladatel a umělecký vedoucí Hradišťanu vzpomíná na některé důležité okamžiky svého osobního i profesního života. Poslouchejte on-line.

Připravila: Eva Ocisková
Technická spolupráce: Jan Brauner
Premiéra: 20. 12. 2021

Svůj tvůrčí potenciál zúročuje Jiří Pavlica s hudebníky blízkými jeho srdci a uměleckým názorům napříč žánry, ten „klasický“ nevyjímaje (připomeňme skladby Missa brevis pastoralis, smyčcová kvarteta, Oratorium smíru, Brána poutníků či suita Chvění). V běžném, tedy nelockdownovém roce zvládá neuvěřitelný počet koncertů s Hradišťanem, vymýšlí, připravuje a organizuje (mj. Koncerty lidí dobré vůle na poutním místě Velehrad). V pořadu Jak potkávat svět na TV Noe již řadu let představuje populární i méně známé osobnosti, které konají v různých profesích na různých místech mnoho dobrého a pozoruhodného.

Jiří Pavlica věří, že hudba lidem může přinášet pohlazení, poznání i poselství. Všechna tato tři P jsou už mnoho let jeho tvůrčím krédem i životním postojem. „Mám rád číslo tři,“ prozrazuje v Osudech. Upřesňuje, co pro něj znamenají tři F, a přibližuje třikrát tři zásady, na kterých staví svůj šťastný život. Můžeme je přijímat i jako inspiraci pro naše osobní směřování.

Čtěte také

Procestoval, ponejvíce s Hradišťanem, kus světa, ale celoživotní útočiště má Jiří Pavlica ve Starém Městě u Uherského Hradiště, kde s jeho podporou roste mimořádné kulturně-duchovní centrum. Co je na tom místě tak fascinujícího? „Je to základní pocit, že je mi zde dobře a že se zde cítím doma. Nedokážu říct, jestli je to více povědomím historických kořenů, které sahají až do doby velkomoravského Veligradu (z okna pracovny se dívám na kostel, který stojí na základech velkomoravské rotundy a v jeho sousedství objevili archeologové pravděpodobné základy Svatoplukova paláce), nebo je to kouzlem hudební (ale i jiné) lidové tradice, která se v tomto kraji ctí a předává po generace. A možná je to daleko prostší, narodil jsem se tu, mám tu širokou rodinu, která si pomáhá, spoustu přátel, které už prověřil čas… Prostě se nám v tomto kraji pod Buchlovem s blízkým Velehradem žije dobře.“

Ve vltavských Osudech se s námi Jiří Pavlica podělí o významné mezníky svého profesního a duchovního směřování, ale také o důvěrné, až posvátné okamžiky života osobního.

autor: Eva Ocisková
Spustit audio

Související