Pohádky jako pohlazení
Knížka Kateřiny Sidonové Syn stromu a jiné pohádky, která získala výroční cenu za původní českou tvorbu nakladatelství Mladá fronta na rok 2001, se přímo nabízí, aby ji rodiče četli svým dětem. Má příjemně kultivovaný jazyk a přirozenou, lehkou vypravěčskou formu.
Vznikla z příběhů, které autorka vyprávěla svým třem dětem, a snad proto působí přívětivě, trochu jako mámino pohlazení. A to přesto, že titulní příběh, který je v knížce zařazen jako poslední, se zdá být zrcadlem nastaveným krutosti lidského světa. Je o nesnášenlivosti a krutosti vůči člověku, který je "jiný". Vesničané mu nerozumí a nepochopitelného (tušeně lepšího, než jsou oni) se obávají až k nenávisti a zločinu.
Devět předcházejících pohádek jako by bylo tomuto příběhu protiváhou, metaforickým lékem na bolest, kterou zobrazuje, a na smutek, který z něj vyvěrá. I když v nich stejně jako v klasických pohádkách vystupují na jedné straně kralevicové a krásné panny a na druhé zlý rytíř, Pán vichrů nebo Pán temnot a dobro zápasí se zlem, vítězství se nedosahuje zázraky, ale především láskou a vůlí něco pro ni vykonat.
K nejpůvabnějším a nejhlubším, ale i nejlépe napsaným pohádkám patří dvě, jejichž hrdiny jsou lesní strašidla, hejkalové a žabáčkové s lidskou duší, toužící po lásce stejně jako všechny děti. A snad proto, že Sidonová, která vystudovala speciální pedagogiku, jako vychovatelka na azylovém oddělení poznala problémové a často rodiči de facto opuštěné děti a mladé lidi, samozřejmostí a jistotou je v nich především láska rodičovská. A hejkalka, která se necitelným očím jeví jako obluda s obrovskou tlamou a netopýříma očima, je pro milující oči nejkrásnější dívkou s borůvkovýma očima.
Předposlední Effraimovo putování je pak v řetězci pohádek článkem spíše slabším, schematičtějším, moralizující tendence tu není obsažena v dřeni motivů, ale určuje celou strukturu příběhu, takže působí poněkud vykonstruovaně. Nic to však nemění na faktu, že touto knížkou vstoupila do dětské literatury autorka osobité a působivé poetiky. S úspěchem ji podpořily ilustrace Petra Nikla, jehož aktivní výtvarné projekty Hnízda her vyvolaly před časem zaslouženou pozornost na výstavě v pražském Rudolfinu.
Druhý svazek edice Jednorožec tak potvrdil, že jí nakladatelství Mladá fronta míní navázat na nejlepší tradice vydávání kvalitních a výtvarně neotřelých knížek pro děti, kterou tu před lety vybudoval především Albatros.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka