Poezie pro mě byla tajemnou džunglí, říká Kamil Bouška

„Básně jsem psal od dětství jen pro sebe. Dodnes jsem rodičům vděčný za to, že mě nechávali být a že se o mé psaní, aspoň nahlas, vůbec nezajímali,“ říká Kamil Bouška. „Poezie pro mě nebyla věcí pedagogicky usměrňované kultivace, jíž bych se podroboval. Byla tajemnou džunglí, rozsáhlou a neproniknutelnou divočinou plnou nebezpečných zvířat, byla svůdná a byla intimně moje. Pocházela z temné a nebezpečné strany existence, přicházela ke mně jako svůdná bohyně, která vyžaduje absolutní lásku: ‚Všechno dáti a nic neočekávati,‘ jak říká básník Ivan Diviš.“