Poezie jako skládka. Nová kniha básní nabízí exkluzivní možnost seznámení s jihoamerickými autory

Jesus Maria, Peru
Jesus Maria, Peru

V květnu letošního roku vydalo nakladatelství Fra knihu s názvem tento chléb přežvykovat, psacími písmeny.  Jde o výbor z tří jihoamerických básníků Maurizia Meda, Ernesta Carrióna a José Carlose Yrigoyena.

Překladatel Petr Zavadil – držitel Ceny Josefa Jungmanna – je znám tím, že si sám vybírá autory, které bude překládat. V případě zmíněných jihoamerických autorů to trvalo přes 10 let. Počin je to z nakladatelského hlediska odvážný.

Ani jeden z autorů není žijící klasik a pravděpodobně se jen tak nevydá do Čech překlad knihy osobně podpořit. I když zmínění autoři trochu zestárli – dnes je jim mezi dvaačtyřiceti a čtyřiapadesáti lety – pořád se jedná o exkluzivní možnost seznámit se s opravdu současnou jihoamerickou poezií. Poezií divokou, hrůznou i intimní a barokně košatou.

Název výboru propůjčil německy píšící rodák z Černovic Paul Celan. Jeho dílo i zmíněný verš tento chléb přežvykovat, psacími písmeny je blízký všem třem autorům. Knižně vyšel v zahraničí dosud jen Peruánec Maurizio Medo, a to v angličtině. Pro jeho krajana José Carlose Yrigoyena a Ekvádorce Ernesta Carrióna je český překlad vůbec prvním knižním vydáním jejich poezie v cizím jazyce.

Od Danta k Lesley Gore

V letošním roce se v souvislosti s veletrhem Svět knihy objevila na českém trhu řada překladů jihoamerických autorů.

Stejně jako u jejich prózy i u básní, které obsahuje tento výbor, je možné sledovat nástup témat blízkých evropskému a severoamerickému čtenáři: hledání identity, schizofrenní postoj ke světu, problém jazyka a limity jeho výpovědi. Trojice básníků navíc nešetří odkazy na klasická díla evropské kultury (např. Dantova Božská komedie), ani na americkou popkulturu (americká zpěvačka Lesley Gore dokonce propůjčila jméno sbírce José Carlose Yrigoyena Lesley Gore v pekle).
Kniha je bezpochyby spíš vstupem do cizích světů, s kterými není snadné se popasovat, než přehlídkou vyšperkovaných básnických kusů. Nejlépe knihu charakterizuje sám její překladatel Petr Zavadil: „Poezie jako skládka. (...) V té hromadě trosek 20. století se přehrabují tři jihoameričtí bezdomovci: Maurizio Medo, José Carlos Yrigoyen a Ernesto Carrión. A s pomocí jazyka z toho slepují básně, které nám všem něco připomínají.“

Poslechněte si celé ArtCafé, ve kterém jsme si kromě jiného povídali o imaginativních stavbách architekta Jana Šépky. Hudbu do pořadu vybíral Pavel Klusák.

Spustit audio
autor: Petr Šmíd

Související