Poezie Ivana Diviše

15. únor 2002

Thanathea je název sbírky, vydané v roce 1968. Rok nato musel básník emigrovat do Německa. Na jeho další knihy čtenáři čekali až do druhé poloviny 70. let. Sbírky - Noé vypouští krkavce (1975), Přece jen (1977) a Průvan (1978) - byly vydány v Torontu a v Mnichově a do naší země se přes železnou oponu dostávaly tajně.

Ivanu Divišovi sudičky do kolébky spíše nadělaly než nadělily... Tento slovní obrat je naprosto adekvátní básníkovu osudu i charakteru jeho temperamentní poezie, která se nevyhýbá jadrným výrazům (při četbě jeho básní a při poznání jeho životních strastí mám chuť užít i silnější výraz).

Ivan Diviš

První trpké zkušenosti ho potkaly za války, kdy byl zatčen a vyslýchán gestapem. Přes mnohé těžkosti dokončil střední školu (ve 21 letech), další studium na univerzitě mu znemožňovali komunističtí kádrováci. Věnoval se literatuře (první básně vydal v letech 1946 a 1947), pracoval jako redaktor, ale ve svých osobních vzpomínkách rád zmiňuje dělnická povolání (soustružník), která dlouhá léta vykonával v Liberci a v Praze. Důležitým zlomem v jeho životě i tvorbě bylo obrácení na víru (1964), setkání s Bohuslavem Reynkem a dalšími takzvaně "katolickými" básníky.

První léta emigrace v Německu (po r. 1969) byla velmi smutná a osamělá, kontakt s rodnou "macešskou" zemí a svými čtenáři začal opět navazovat díky práci v rádiu Svobodná Evropa. Po roce 1989 navštěvoval domov z Mnichova, nějakou dobu bydlel v Praze, ale jeho návrat do vlasti nebyl úplný. Jakéhosi zadostiučinění se mu dostalo v podobě publikací a veřejných uznání. Vycházely mu starší sbírky, byl s ním natočen televizní pořad z cyklu GEN, získal medaili I. stupně Za zásluhy (v roce 1997) - tedy pocty, které se oficiálně dávají zlobivým básníkům, až když jsou za zenitem, "aby se neřeklo".

Divišovu poezii nelze hodnotit všeobecnými měřítky. Přirozeně inklinuje k spontánní, jadrné a ostré výpovědi. Dává potřebné uvolnění a úlevu od denního marasmu, čímž se - ve smyslu Sartrovy obrácené katarze - blíží existencialismu. Diviš ale nepůsobí materialisticky, jako většina umělců tohoto směru (a sám duchovní otec existencialistů Sartre). Jeho cítění - přestože odráží pozemské útrapy - je náboženské a duchovní.

Ukázky z Divišovy poezie recitují Blanka Bohdanová a Boris Rösner. Režii má Vladimír Tomeš. Pořad vysílá ČRo 3 - Vltava v sobotu 16. února ve 22,45 hodin.

autor: dm
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.