Podzimní kočičky

O podzimních kočičkách se nepíše, ačkoli se na ně dá ve vsích také narazit. Raději kvůli nim ani nechodím na večerní procházky se psem, i když podzimní vzduch sladce voní, chlad osvěžuje a okna hospody pod kostelíkem přitažlivě září do prodloužené tmy. Podzimní kočičky jsou opravdové. Venkovské kočky, které se smějí toulat po nocích, je vrhly v tajných úkrytech. Koťata si s maminkami nějaký čas užívala tepla pozdního léta, ale když se ochladilo, do lidských příbytků s nimi vpuštěna nebyla.

Podzimní kočičky číhají v křoví u cest jako něžní lapkové. Vyzbrojeny jsou pouze dojemnou bezbranností. Možná se některé opravdu povede okouzlit a svést nějakého náhodného kolemjdoucího k tomu, aby si ji vzal domů a začal se o ni starat, ale já už mám psa a kocoura, o rodině ani nemluvě. S dalším zvířetem by mne žena hnala.

Dřív se nadbytečná koťata hned po narození topila. Jeden soused mi vyprávěl, že se vždycky opil a čerstvý vrh pak hodil do rozpáleného kotle ústředního topení. V jedné své pozdní, notně depresivní próze popisuje Bohumil Hrabal, jak ve zpola nepříčetném zoufalství zabíjí koťata úderem o strom. V současnosti velí útlocit kočky buď hlídat a nepouštět ven, nebo je nechat vykastrovat.

Setkání s podzimním kotětem mi pokaždé nalomí srdce. Pes je hulvátsky zahání, ale ono nás zpovzdálí sleduje s prosebným mňoukáním, před hospodou věrně čeká, až dopiju své pivo a pak nás doprovází až před dům. Když je opouštím, cítím se jako vrah. Utěšuji se pouze tím, že někdo s autem, například obecní strážník, kterého si platíme z daní, mláďata posbírá a odveze do útulku, kam si zájemci chodí vybírat domácí mazlíčky.

Kotě|foto: Jana Šustová

Minulý týden jsem se uprostřed Prahy poprvé setkal se zbrusu novou podobou podzimních kočiček. Vlastně nebyly ani tak podzimní jako celoroční, ba nadčasové. Vypadaly jako vždy půvabně a navíc jim kdosi věnoval neobyčejnou péči. Ležely v košících, kolem krku měly mašle a byly k zulíbání. Jedno jsem pohladil. Opravdu, pravá kočičí srst. Jenže svádivě přimhouřená očka byla skleněná. Na tržišti jich měly plný stánek. Jedna vycpaná kočička stála kolem pětistovky.

Hle, jak lze elegantně naložit s nadbytečnými tvorečky, aby se roztomilost, jež měla původně napomoci jejich přežití, posmrtně zhodnotila. Nedá se dokonce vyloučit, že si je výrobce vybral v útulku.