Podrazit čtenáři židli. Sbírka Dvaadvacet fragmentů Bianky Bellové hledá vytržení z každodennosti
Velký ohlas si získaly už její romány Jezero, Ostrov či Neviditelný muž, spisovatelka Bianca Bellová ale píše i kratší útvary. Do více než dvou desítek povídek se lze začíst v nové sbírce Dvaadvacet fragmentů. Jak se mezi rozsáhlejšími texty líhnou nápady na drobné prózy?
„Každá z těch povídek je inspirovaná něčím, co se skutečně někdy někomu přihodilo. On byl tak nerozumný, že mi to vyprávěl.“ Co ale musí tento moment, takový fragment v sobě mít, aby to stálo za to, že si autorka sedne k počítači a napíše? Žánr povídky podle ní vychází právě ze zápletky: „Většinou to opravdu vychází z té pointy – že se tam přihodí něco nečekaného, nějaký zajímavý zvrat, který tomu čtenáři jakoby podrazí židli, když si myslí, že ví, kam jde, tak najednou se stane něco, co nečeká.“
Jak se dá odhadnout, jestli je materiál vhodný pro delší útvar typu román, anebo jestli vystačí jen na povídku? Jak se pracuje pod časovým limitem a jak se pozná, že je text u konce? Na otázky odpovídala spisovatelka Bianca Bellová. Více si poslechněte v Mozaice.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Robert Harris: Otčina. Krimi příběh z alternativní historie, v níž válku vyhrálo Německo
-
Ludvík Souček: Prouklovi kočkeni. Dokážou se lidé sžít s nově objevenými podivnými tvory?
-
To jeli dva ve vlaku. Poslechněte si krátkou komedii Zdeňka Svěráka, který slaví 90 let
-
Jakob Wassermann: Kryštof Kolumbus – Don Quijote oceánu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
