Podivné nebe - čínská fotografie v Rudolfinu
Jedinečnou výstavu, která přináší evropskému divákovi obsáhlou informaci o soudobém čínském umění, představuje Galerie Rudolfinum do 23. listopadu 2003. Její kurátoři Petr Nedoma a Chang Song-Zung záměrně vybrali fotografii jako prostředníka, nebo lépe most k vzájemnému propojení dvou kultur a k pochopení čínské výtvarné scény v celé šíři aspektů, které přináší rychlý a dynamický vývoj přelomu 20. a 21. století.
Přes sto padesát vystavených děl obsahuje více než tisíc fotografií čtyřiceti autorů z Číny. Pro Evropana, povrchně obeznámeného více s historií čínského umění než s jeho současnou podobou, je to kulturní šok - v dobrém smyslu slova.
Jedním ze základních témat výstavy je problematika identity individuální lidské bytosti. Člověk je vnímán jako součást víru dynamických, prudce se rozvíjejících proměn, jimiž současná čínská kultura i výtvarné umění procházejí. I v této souvislosti najdeme silnou schopnost čínských umělců přizpůsobit svému prostředí podněty přicházející zvenčí, vkládat své vlastní významy, tematizovat svou aktuální situaci a přinášet zprávu o vlastním světě. Evropský divák by však neměl spoléhat na historickou kulturní bázi, kterou automaticky předpokládá, totiž na pouhou evokaci vnitřního stavu, pocitu zprostředkovaného čínským tvůrcem.
V čínské kultuře bylo patrně nejobtížnější vyvázat se ze skupinových sociálních vazeb a převést důraz na jedinečnost každé lidské bytosti. Počátkem 90. let objevili čínští umělci fotografii jako prostředek uměleckého vyjádření. Zpočátku ji užívali jen jako prostředek dokumentace různých performančních a konceptuálně zaměřených aktivit. Rychle však rozšířili její záběr a rejstřík do té míry, že dnes naplňují všechny myslitelné normy, které mezinárodní umělecká scéna zná. Co je v souvislosti s čínským uměním velmi zajímavé, je skutečnost, jakého postavení nabyla lidská postava, lidský jedinec jako nositel výpovědi. Je to jasný signál uznání individuality - dříve nemyslitelný krok vpřed.
Čínský svět se od nepaměti odehrával v podnebesí. Obloha byla chápána jako fundamentální opora, jako pátá světová strana. K názvu výstavy Podivné nebe přivedl autory výstavy právě radikální krok, který učinilo čínské umění v devadesátých letech směrem mimo vlastní minulost. Nejde však v žádném případě o umělé přibližování se tzv. evropskému cítění. Na prvním místě v čínské kultuře až doposud stálo psané slovo a s ním úzce svázaná kaligrafie. I když tato dominanta již neplatí, jasné provázání obrazu a psaného slova zůstalo čínskému výtvarnému projevu blízké. Nejde však o pouhé cizelování minulé tradice, ale o tvůrčí uměleckou zpověď umožňující propojit daleko více souvislostí, než je vlastní naší kultuře, a poukázat na další význam sdělovaného.
Čínské umění zaznamenalo v druhé polovině 90. let 20. století raketový start na světovou výtvarnou scénu. V současné době se málokterá mezinárodní přehlídka výtvarného umění obejde bez účasti čínských umělců. Galerie Rudolfinum nabízí českým divákům jedinečnou příležitost poznat důvod tohoto fenoménu a navazuje tak na systematickou prezentaci čínského umění, kterou od roku 1997 zajišťuje za poradenské spolupráce Ústavu Dálného východu Univerzity Karlovy v Praze.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.