Podepsal svou poezii, ale hrob si přál bezejmenný. Dětství, tvorba, divoký boj s kritiky, rozporuplný vztah k ženám i brzká smrt Johna Keatse

23. únor 2021

Od smrti britského básníka Johna Keatse uplyne v těchto dnech již 200 let. Ačkoli zemřel mladý s pocitem, že jeho dílo zůstalo nedoceněno, úvodní verše z jeho Endymionu dnes zná téměř každý vzdělaný Angličan.

Všechny epizody

Na jeho náhrobku na protestantském hřbitově v Římě bychom marně hledali jeho jméno, nápis praví jen: “Mladý anglický básník, jehož jméno bylo vepsáno do vody”. Tak Keats vnímal sám sebe, jako člověka, který se po svém zániku rozplyne v dlouhých lidských dějinách. Chtěl zanechat odkaz, památku na sebe pro budoucí generace, ale byl přesvědčen, že se mu to nepodařilo. Dnes však místo jeho posledního odpočinku navštěvují tisíce příznivců z celého světa.

Portrét básníká Johna Keatse v Hampstead Heath, malíř Joseph Severn, 1845

Zrod mýtu

John Keats se narodil roku 1795, ve stejném roce jako historik Thomas Carlyle či slovenský spisovatel Pavel Josef Šafařík. Byl vrstevníkem slavných literátů a manželů Percyho a Mary Shelleyových, s nimiž ho spojoval i společný agent Leigh Hunt. Přesto do literárních kruhů nikdy úplně nezapadl, a ačkoli kritická odezva na jeho tvorbu nebyla zdaleka tak tvrdá, jak se obvykle traduje, vinil recenzenty i ze zhoršení svého zdravotního stavu. Tak po jeho skonu na tuberkulózu vznikl mýtus mladého básníka uštvaného zahořklými kritiky, který vydláždil jeho cestu k posmrtné slávě.

Pětidílný cyklus Šárky Jančíkové a historičky Marie Michlové se vrátí do Keatsova dětství, nahlédne, jak mu šlo od ruky řemeslo chirurga, které chyby udělal při vstupu na literární scénu, proč se neprodávala jeho poezie, jak fungovala dobová literární kritika a nakolik byl rozporuplný jeho vztah k ženám.

Spustit audio