Pocta Verdimu a nesmrtelný Domingo
Víkendové dopoledne 15. a 16. dubna strávíme v Itálii s letos jubilujícícm Giuseppe Verdim.
Nadcházející víkend bude na naší stanici znít opera mnohem víc než obvykle. Ale v případě Giuseppe Verdiho to zkrátka jinak nejde – kromě oper toho totiž mnoho nezkomponoval. Nicméně, málokterý skladatel je v tomto žánru tak úspěšný a zároveň kvalitní, tak populární a zároveň umělecky silný. 10. dubna uplyne 210 let od jeho narození. Zemřel v Miláně roku 1901, a za svůj dlouhý život stihl posbírat vavříny ve všech operních divadlech a zkomponovat 26 oper.
Při dopoledních návštěvách jsme zvolili jakýsi kompromis mezi poslechem jednotlivých populárních árií a poslechem celých oper. Uslyšíme několik samostatných dějství v časové posloupnosti, takže můžeme sledovat, jak se Verdi v čase proměňoval. A bude to i cesta Itálií, protože první opery měly premiéru v milánské Scale, včetně prvního senzačního Nabucca. Pak ale začala objednávat operní divadla v Římě, Benátkách, Neapoli, Florencii… A jako starý slavný mistr se dvěma posledními premiérami, Otellem a Falstaffem, vrátil do Scaly. V prvním bloku nás čeká několik sborů z raných Verdiho oper, kromě Nabucca také Lombarďané a Ernani. Zazní ukázka z přelomového Macbetha a pak vždy jedno dějství z nejslavnější trojice oper. První dějství z Traviaty, druhé z Trubadůra a třetí dějství z Rigoletta. Z Verdiho pozdního díla vybíráme závěrečné dějství z Maškarního plesu a na úplný konec mistrovské dílo stáří, třetí dějství z Falstaffa.
„Je to velké privilegium zpívat Verdiho,“ říká Plácido Domingo, který typem který dokázal vzácně spojit smysl pro drama a krásnou italskou kantilénu, a také smysl pro divadlo a vnitřní charakter postav. A Plácido Domingo navíc slaví 21. ledna osmdesátiny, takže je o důvod víc připomenout si hlavně jeho vrcholné kreace. U Falstaffa jsme naopak zařadili část vzácného historického snímku s dirigentem Arturem Toscaninim, který při premiérách posledních dvou oper osobně účinkoval ještě jako člen orchestru Scaly.
Nedělní pokračování návštěvy u Verdiho se zaměří na díla, která měla premiéru v Itálii a na skladby duchovní. Bude to tedy rovnou Verdi vrcholný: v orchestrálních předehrách připomeneme operu Loupežníci pro Londýn, Sicilské nešpory pro Paříž a Sílu osudu pro Petrohrad. A pak celým dějstvím francouzskou verzi Dona Carlose pro Paříž a samozřejmě Aidu pro Káhiru, tedy k otevření Suezského průplavu. Čeká nás ale také ojedinělý Verdiho Smyčcový kvartet e moll a výběr z duchovních děl. Kromě ukázky z Requiem to budou Čtyři duchovní skladby, které skládal až na prahu osmdesátky v atmosféře smíření a ztišení. Ne každý vyhledává operu v rádiu – ale u Verdiho se občas vyplatí udělat výjimku. Přeji krásný poslech.
Na D-dur 15. a 16. dubna 08:00-12:00 s reprízou po půlnoci
