Pocta Svaté Ludmile
Letošní 180. výročí narození Antonína Dvořáka 8. září se zajímavě potkává s výročím, které připomíná spíše biblický dávnověk: 1100. výročí smrti Svaté Ludmily 15 září.
Letošní 180. výročí narození Antonína Dvořáka 8. září se zajímavě potkává s výročím, které připomíná spíše biblický dávnověk: 1100. výročí smrti Svaté Ludmily 15 září. Když tato dvě jména postavíme vedle sebe, je jen jediné dílo, které bychom měli připomenout. Není nutné být za každou cenu originální a hrát záměrně něco úplně jiného – navíc jde o dílo mimořádné rozsahem i historií vzniku. Čeští světci, zejména samozřejmě svatořečení krále Václava, byly ve své době jakousi vstupenkou do kulturní a politické mapy tehdejší Evropy. Nemusí tedy překvapovat, že největší české oratorium o počátcích křesťanství u nás vzniklo na objednávku festivalu v anglickém Leedsu. Angličané chtěli něco, co naváže na tradici Händelových oratorií a byli nadšeni Dvořákovým Stabat mater. Dvořák si ovšem sám prosadil, že nechce komponovat na nějaký obecně známý biblický námět ani latinský text. Po premiéře roku 1868 psal domů: „Byl Vám to entuziasmus vpravdě anglický, jaký už jsem zas dávno nezažil. Vše jásalo a bouřilo. Již dávno jsem neviděl orchestr, sbor a obecenstvo v takém uchvácení jako po prvním a třetím oddělení!“
Dvořákovi na díle mimořádně záleželo a stálo ho obrovské úsilí. Premiéra byla úspěšná, s dalšími uvedeními to bylo o něco obtížnější a skladatel sám navrhoval některá krácení. Pro žádnou verzi se ale nedokázal definitivně rozhodnout. Jedno památné provedení se konalo už roku 1904, měsíc před skladatelovou smrtí se 1600 zpěváky ve sboru. Na Pražském jaru 1948 se Ludmilou loučil Rafael Kubelík se svou vlastí, provedením na nádvoří Pražského hradu, doma i v zahraničí se k němu pravidelně vracel Jiří Bělohlávek.
Je to dílo, které se skoro nikdy neuvádí v úplnosti, ale před třemi lety se tak stalo, na Dvořákově Praze, pod taktovkou Jakuba Hrůši, s Českou filharmonií, Pražským filharmonickým sborem, a s Kateřinou Kněžíkovou v titulní roli. Třídílné oratorium vrcholí zpracováním písně Hospodine, pomiluj ny, ze které Dvořák udělal velkolepý slavnostní hymnus. Zajímavě zpracovaná je ale i postava poustevníka Ivana, který Ludmilu pokřtí – a pak setkání s Bořivojem. Je to velebné dílo, se kterým je dobré se jednou za čas setkat a letos je k tomu příležitost přímo na výroční den 15. září od 20:00. Nabídneme první reprízu rozhlasového záznamu z Dvořákovy Prahy 2018.
