Pocta Rembrantovi, pražské ozvěny velkého výročí
Od 15. srpna 1606, ode dne narození Rembranta van Rijna, uplynulo už 400 let a kousíček, přesto se v Praze právě koná výstava inspirovaná jeho dílem a odkazem. Najdeme ji ve výstavním sále Ústavu makromolekulární chemie Akademie věd ČR, na Heyrovského náměstí v Praze 6. Od 3. do 28. března 2007 je přístupná každý všední den od 8 do 18 hodin.
Rembrant a baroko se totiž stali ústředním tématem tohoto školního roku pro žáky Základní školy Petřiny sever, školy s rozšířenou výukou výtvarné výchovy. Přechodně byla znovu otevřena Rembrantova dílna, do které slavný malíř přijal prvního žáka, když mu bylo pouhých dvaadvacet let. V malbě se přitom sám vyučil nedlouho předtím u Pietera Lastmana, kde strávil jen půl roku učňovskou dřinou. Na rozdíl od původní géniovy prosperující dílny nebyli petřinští žáci mučeni kopírováním mistra, ale vytvářeli obrazy a prostorová díla na Rembrantovy a obecně barokní motivy. Výuka také probíhala v rámci běžného vyučování, zatímco malířovy žáci za ni draze platili. Cílem tedy nebylo přelstít odborníky Rembrant Research Projekt, kteří už téměř čtyřicet let pracují na odhalování pravých Rembrantových obrazů a podvrhů, ale pokusit se zprostředkovat dílo plné života, energie, magie a vášně dnešním dětem, aby nevnímaly osobnost nizozemského malíře jako dávno prachem pokrytou postavu světových dějin umění. Rembrant vskutku měl a má stále řady obdivovatelů. Proč by se k Eugenu Delacroix, Vincentu Van Goghovi nebo i řediteli pražské Národní galerie Milanu Knížákovi nepřipojila i dnešní generace školou povinných.
Výstava dětských prací nechce být konkurentem největšího mezinárodního rembrantovského projektu, který mohli navštívit zájemci na jaře 2006 v Amsterdamu a který se od srpna do listopadu přemístil do Berlína. Ani nechce zastínit jediný originál, Učenec v pracovně, z roku 1634 pocházející z obrazárny Nosticů, v současnosti v majetku Národní galerie v Praze. Hodlá však předvést veřejnosti vitalitu Rembrantova díla vnímaného současnou mládeží.
První úkol pro žáky byl nadchnout se barokní atmosférou a pocity a dostat se do vlastního nitra duše, což byla právě Rembrantova unikátní schopnost, kterou převyšoval současníky. Děti si uvědomovaly v jakém psychickém stavu se právě nacházejí, zda jde o provinilost, radost, neklid, zoufalství, nervozitu, zmatenost, neštěstí, neporozumění, nevolnost, smutek, ztřeštěnost nebo poblázněnost. Dalším tématem byl Svět v mé hlavě, tedy abstrakce vlastních myšlenek s použitím kombinované techniky koláže. Významnou kapitolou bylo objevování Světla a stínu. Vždyť Rembrant byl mistrem práce se světlem a zvláště šerosvitu. Jako malý pobýval ve větrném mlýně svých rodičů a vnímal střídání světla a stínu, neboť lopatky mlýna v pravidelných intervalech zakrývaly a odkrývaly okna ve mlýně. Prožitky z dětství tak ovlivnily další umělcův rozvoj. Stejně tak si žáci z Petřin představovali, že leží v jedné z místností mlýna a pozorují, co se děje kolem nich. Jako významné barokní téma, s nímž se rovněž setkáme u nizozemského umělce, nemohli být opomenuti andělé, nikoli boubelatí a naducaní, ale Naši andělé strážní, kteří nám dokáží pomoci v každé situaci a vůbec nezáleží na tom, jak vypadají. Žáci se museli poprat s technikou malby a snažit se docílit Rembrantovy suverénnosti, dokonalosti techniky v zacházení s hmotou barvy i světlem. Prostorovým zadáním byli kašírované plastiky na téma Co dělají andělé po práci? Děti si měly představit, že skončila mše, lidé odešli z kostela, dveře se zavřely a zůstali tu jen andělé. Někdo si představuje, že v takové chvíli se rozdovádějí, roztancují, dělají akrobatické kousky jako stojky, létají, ale možná si klidně čtou nebo modelují letadélka. Vyvrcholením projektu byla malba vaječnou temperou motivovaná názvy slavných Rembrantových obrazů, Inspirace Rembrantem. Před její realizací však žáci díla neviděli a měli tak velkou možnost zapojit fantazii a následně porovnat, jak se jejich myšlenky liší od barokního zpracování. Vznikla tak nová díla reagující na Rembrantovu fascinaci biblickými náměty a stářím. Objevily se i portréty jako třeba Usmívající se Saskie nebo Portrét dámy s vějířem se zachycením typických gest, prostředí, typu člověka i duchovní podstaty. Nejslavnější Noční hlídka, která původně vznikla na objednávku amsterdamské občanské stráže a která byla i důvodem malířových nesnází, už nečítala 24 postav včetně Rembranta. Naopak se stala intimní večerní scenérii, kde hlavní protagonista vůbec nemusel být člověk, ale třeba věrný pes. Následovaly nové interpretace obrazů Zuzana v lázni, Anatomie dr. Tulpa, Židovská nevěsta nebo Josef obviněný Putifarovou ženou. Všechny dětské práce mají v sobě bohatý vnitřní život a také duši podobně jak ji dokázal odhalit sám velký holandský umělec.
Protože řada žáků byla v době zahájení výstavy na lyžařském kurzu, rozhodla se škola uspořádat ve výstavní síni Ústavu makromolekulární chemie AV ČR slavnostní "dernisáž", na kterou jsou zváni všichni příznivci Rembranta a barokního umění 27. března v 18 hodin.
