Pocta Janu Zahradníčkovi

4. leden 2002

Od roku 1973 se Jiří Sozanský věnuje malbě, kresbě, grafice a sochařství. Základním tématem jeho prací je lidská smrtelnost, bolest a ponížení, střetnutí bezbranného člověka s totalitou. V roce 199 se setkal s poezií Jana Zahradníčka, která mu potvrdila správnost nastoupené cesty. Básní Znamení moci "byl ohromen a inspirován natolik, že se pokusil vyjádřit básníkovo svědectví výtvarnými prostředky".

Jiří Sozanský už léta tvoří v cyklech. O poslední práci - dvaceti rozměrných listech vystavených v pražské Galerii Hollar - říká, že byla "obtížná i riskantní a psychicky velmi zátěžová". Koncem 70. let se Jiří Sozanský snažil získat co nejpřesnější představu o povaze a fungování totalitních systémů. Získané zkušenosti později užil při realizaci mnoha projektů uskutečněných většinou v nevýstavních prostorách, například v Malé pevnosti v Terezíně nebo v opuštěném a k demolici odsouzeném Mostě.

Sozanského věrnost a posedlost tímto tématem jsou výjimečné. Bez ohledu na směry, tendence a okamžitá hodnocení naplňuje vlastní program. Zajímají ho zlomové chvíle lidského života, krajní situace. Bolest, nemoc, bída, utrpení jsou prastará témata. Biblický Kazatel káže o marnosti jakéhokoli počínání. Baroko je fascinované nejen tělesnou nahotou a krásou, ale i její pomíjivostí, smrtí a rozkladem.

Cyklus Kámen a kost je ale především poctou básníkovi Janu Zahradníčkovi, jednomu z největších a také nejtragičtějších zjevů české poezie. Realisticky vykreslené mužské postavy stojí, sedí nebo leží v prostoru ohraničeném ze tří stran stěnami. Ženy se objevují výjimečně, jako snové vidiny sdílejí s nahými muži stejný osud. "Jaké prázdno," říká básník, "ta nepřítomnost žen v životech přimáčknutých." Součástí listů jsou citace vybrané ze Zahradníčkovy básně, obrazy a text se propojily v celek. Nahá těla nevzbuzují erotickou touhu ani voyerskou zvědavost, jenom soucit, pocit lidské sounáležitosti. - "Všichni tak stejní v té bezbrannosti své,/ v té potřebě útěchy,/ v té potřebě slitování."

Logo

Jiří Sozanský je přesný, úzkostlivě doslovný. S anatomickou věrností vykresluje detaily, svaly a šlachy, klouby a kosti překryté kůží, tvar mužského přirození, rysy obličeje, prsty a nehty na bezbranných rukou a bosých nohou. Linie těla mírným posunem opakuje, rozostřením tvaru a obrysu postavy vytváří místo pro divákovu fantazii. Kulisami tragického představení jsou holé stěny vyzděné z pravidelných cihel. Lidské bytosti vysvlečené na kost, naháči bez atributů původu, postavení, bohatství či moci, lidé s propůjčeným tělem a s jediným skutečným vlastnictvím - s vírou a nadějí, že i ta hrůza, bolest a utrpení musí mít nějaký smysl.

Umělecká díla často předjímají budoucí události. Zahradníčkovo Znamení moci se dnes naplnilo novým smyslem. A Sozanského cyklus Kámen a kost už není jen obžalobou totalitního systému. Je všeplatným podobenstvím lidské existence.

autor: Jiří Hůla
Spustit audio