Pocta českým tvůrcům /Dvořák, Novák, Martinů, Lukáš/

(…) Pražský smíšený sbor zůstává i v nové době, kdy pěveckých spolků už není zdaleka tolik, čestným strážcem a reprezentantem toho nejlepšího, co v neprofesionálním umění existuje. Je zároveň jasné, že má zvukové limity, které ve srovnání s největšími profesionálními sbory nemá smysl zastírat. I z nahrávky je například zřejmé, že by mohl mít z barevného i dynamického hlediska větší a silnější fundament mužských hlasů a bohatší spektrum ženských hlasů. Celkový projev sboru, jakkoli jakoby užší, je však výborný co do intonace, výrazových nuancí a proměn, dikce i výdrže. Lidé, kteří sem chodí pravidelně zpívat, ať už mají jakékoli zázemí, jsou celkovým výsledkem obdivuhodní…! (…) Pražský smíšený sbor zde ukazuje velkou vokální kulturu, schopnost dynamického rozsahu, výrazu, sezpívanost. Jiří Petrdlík s ním evidentně pracuje soustavně, cílevědomě a šikovně. (…)

Nahrávka vyšla ve vydavatelství ARCO DIVA.