Počítače, minimalismus a experiment. Skladatel Milan Guštar vypráví o možnostech umění, kterému na svět pomáhá matematika

Tak jako se biolog zabývá živými organismy anebo historik umění různými epochami a rukopisy, věnuje se Milan Guštar hudebním nástrojům, a to převážně těm elektrofonickým. Napsal o nich knihy, přednáší tento obor na vysoké škole a principy elektronické hudby, kombinatoriky a programování používá i ve vlastní autorské tvorbě: hudební, básnické i výtvarné.

Znějící geometrie. Úhlopříčky sedmiúhelníku znázorňují plynule stoupající nebo klesající tóny počítačově upraveného zvuku klavíru a syntetizovaného hlasu|foto: Milan Guštar

Ostatně hned úvodní skladba Vítr je výsledkem spolupráce s někdejšími spolužáky z pražského ČVUT, kde Guštar v 80. letech studoval programování a kde také vznikla jeho kapela. „Budoucí spolužáci mě vzali do jakési stanice mladých techniků, kde byl k dispozici starý sálový počítač. Rychle jsme ho ovládli a byli schopní v něm programovat. A mě napadlo, že napíšu program, který bude schopen pomocí generativní gramatiky generovat slova. Povedlo se, a mezi těmi se objevil i název kapely,“ vysvětluje ve Vizitce, jak se zrodilo podivné jméno Flao YG.

Síla zdeformovaného sedmiúhelníku

Ačkoliv sám moc dobře ví, že počítačové jazyky jsou sice přesné, ovšem dokáží mluvit jen o omezeném množství témat, rád se v místech, která „běžní“ skladatelé a konzumenti hudby považují za vyčerpaná anebo nezajímavá, pouští do objevování hudebních, zvukových i kompozičních libůstek. Zajímá ho umění generativní – tedy princip, kdy se jedna myšlenka může zhmotnit různými způsoby, zvukovými nebo výtvarnými.

Čtěte také

Ty roboty jsem koupil kvůli tobě. Seriál o umělé inteligenci, hudbě a naší budoucnosti

Jako příklad ve Vizitce zazněla skladba Heptagon neboli Sedmiúhelník. „Jmenuje se tak proto, že partitura je obrazem sedmiúhelníku a jeho úhlopříček. Ty znázorňují pohyb výšky tónu. Skladba je zkomponovaná pro nasamplovaný klavír a syntetický lidský hlas,“ vysvětluje Milan Guštar podstatu kompozice. „Piano je reálné, ale změnou výšky se od klasického zvuku klavíru odlišuje. Hlas, u kterého jsme na plynulé výšky zvyklí, je zase naprosto syntetický. Přitom působí možná nejpřirozeněji.“