Po Teroru je tu Bůh! Nová hra Ferdinanda von Schiracha se zabývá tématem asistované sebevraždy

Přebal knihy Ferdinand von Schirach: Gott|foto:Luchterhand

„Život pro mne nic neznamená. Teď už nic neznamená“, tvrdí Richard Gärtner. Je mu 78 a nechce dál žít. Každý večer jde spát s myšlenkou na sebevraždu a každé ráno se s ní probouzí. Je zdravý psychicky i fyzicky, takže pro něj cesta do některé ze zemí, která při suicidu pomáhá, nepřipadá v úvahu – Richard Gärtner nemůže předložit odpovídající diagnózu. A sám se zabít nechce, má strach, že se mu to nepodaří. Nejprve se obrátí na Spolkový institut pro léčiva a posléze na svou lékařku s prosbou o recept na smrtící dávku natrium-pentobarbitalu. Oba ho odmítnou.

Von Schirachova divadelní hra probírá toto téma ve dvou aktech z hlediska etického, filozofického, právního a lékařského. Na jevišti zasedá tzv. Etická komise a v ní zástupci zmíněných oborů. Ti všichni pochybují o tom, že by mohli v tomto případě pomoci. Všichni se také shodují v tom, že sebevražda je nevhodné označení – člověk přece nemůže zavraždit sám sebe. Proto tedy označení suicid. Při diskusi se jasně ukazuje: nikomu nejde o Richarda Gärtnera a jeho život nebo smrt – všem jde pouze o osobní záruku – lékařům o zneužití starých lidí, biskupovi o rozhřešení a filozofovi? Zde je vhodné citovat motto této divadelní hry, které pochází z pera Alberta Camuse: „Existuje pouze jeden opravdový filozofický problém: Sebevražda.“

Diskuse o sebeurčeném suicidu je velmi důležitá. V Německu spáchá sebevraždu každoročně deset tisíc lidí. A dělají to bez povolení i s povolením třeba ve Švýcarsku.