Po stopách dědečka. Dokumentární road-radio o cestě do Karpat

6. leden 2018
Školní třída na Podkarpatské Rusi 1936

100. výročí republiky je zároveň výročím, kdy se stala součástí Československa Podkarpatská Rus. Před 80 lety si tam vzal můj děda babičku. Tak se zrodil nápad podstoupit cestu, která by „velké dějiny“ přiblížila v malém, na příběhu jedné rodiny.

Motivem a motorem mé první cesty na Podkarpatskou Rus bylo přání dozvědět se něco o dědečkovi. V letech 1935-37 byl učitelem v tamním podhorském městě, zpíval a hrál na housle, chodil po horách, fotografoval přírodu a lidi, s nimiž se setkal. Kvůli pohnutým dějinám 20. století jsem nikdy neměla šanci se potkat ani s ním, ani s babičkou. 

Ráno na Podkarpatské Rusi

Po dědečkovi naší rodině zůstala mapa okolí města. Podle ní jsem hledala v Karpatech trasy, které značil pro Klub československých turistů. Důležitým vodítkem se pro mě stala kronika, kterou děda od roku 1937 psal pro svou rodinu a vzpomínky pamětníka na tehdejší život ve městě, zvláště ve škole, kde děda učil.

Po stopách dědečka

Prvotní obavy vystřídala radost z putování po horách, z rodinných slavností, ale i ze zdánlivě obyčejných věcí, třeba z ubrusu po prababičce. Mám pocit, že ke štěstí stačí vylézt na horu, pouštět draka a upéct si na ohni šašlik…

Spustit audio
  • 20. století
  • Dokument